Proměna Meindlschmida. Po fotbale se mi nestýská, už je ze mě dálkař, říká

Hrál fotbal za Slovácko, byl členem reprezentace do 17 let, ale přitom stíhal i atletické tréninky a závody. A to skvěle. Loni získal Petr Meindlschmid zlatou medaili ve skoku do dálky na Evropském olympijském festivalu mládeže.

V Mariboru skončil větrných 790 centimetrů, regulérní osobní rekord má 781.

Nyní ho čeká první velké seniorské měření, jímž bude 30. ledna v Ostravě mezinárodní mítink Gold Czech Indoor Gala. A to rodák z Uherského Brodu teprve příští týden dosáhne plnoletosti.

„Je to můj první velký závod s muži. Netuším, jak mi to půjde v konkurenci závodníků, kteří mají osobní rekordy o několik decimetrů dál. Každopádně to bude cenná zkušenost. Budu se snažit, abych předvedl co nejlepší výkon,“ říkal na tiskové konferenci talentovaný Petr Meindlschmid, mezi jehož soupeře budou patřit český rekordman Radek Juška, ale i světový dálkař číslo jedna Řek Miltiadis Tentoglou.

Do míče si kopl naposledy minulý rok

Jeho fotbalová kariéra, i když se souběžně s atletickou vyvíjela slibně, je už minulostí. „Atletiku už dělám na sto procent, s fotbalem jsem skončil v listopadu. Nestýská se mi po něm. Do míče jsem si kopl naposledy minulý rok a myslím, že si zahrát nepůjdu hodně dlouho,“ nastínil závodník, který je ze sportovní rodiny a vyzkoušel řadu odvětví.

Loni si na zmíněném Evropském olympijském festivalu při štafetě poranil loket, čímž přišel o start na juniorském mistrovství Evropy. Ovšem během léčení se rozmýšlel, jak to bude s jeho sportovní budoucností.

„Mluvil jsem o tom i s rodiči, a když jsem se uzdravil a přišel v Uherském Hradišti do fotbalové kabiny, necítil jsem se tam dobře jako dřív. I nadšení z tréninků nějak opadlo. Naopak mě to táhlo k atletice a těšil jsem se tam. Nechtěl jsem se do fotbalu nutit, a tak jsem s ním skončil. Psychicky se mi ulevilo. Sice nemám o moc víc času, na dráze jsem každý den, ale mám klid,“ přiznal svěřenec trenéra Jiřího Brázdila.

S přestupem k atletům mu radil i Juška, jehož loni sedmnáctiletý mladík nečekaně porazil na Julisce při Memoriálu Josefa Odložila. „Říkal jsem mu, ať dá fotbalu sbohem, protože má pro dálku velký potenciál. Myslím, že předpoklady brzy naplní,“ vyjádřil se finalista loňského MS v Budapešti, který ostatně také kdysi začínal mezi fotbalisty.

Na hřišti byla jeho předností rychlost

Petr Meindlschmid dokázal několik let úspěšně oba sporty kombinovat. „Ještě na základce to probíhalo tak, že hned ze školy jsem šel trénovat s fotbalisty. Skončilo to kolem půl čtvrté a v ten čas začínal kousek vedle atletický trénink. Z fotbalu jsem byl rozcvičený, a tak se stačilo převléct a jít na druhou fázi,“ vysvětlil.

Fotbalovým trenérům Slovácka jeho ‚atletické zálety‘ zkraje nevadily. „Vlastně až do té doby, než jsem začal fotbal na úkor atletiky omezovat. Dokud jsem stíhal všechny tréninky a zápasy a atletika byla vlastně jen volnočasová aktivita, neměli námitky. Ovšem když přišly cesty na větší závody do ciziny, cítil jsem od nich, že bych si měl vybrat. Při rozvázání smlouvy mi pak řekli, že tušili, že to se mnou tak dopadne,“ přiznal.

Bylo mu naznačeno, že je reprezentant a může to někam dotáhnout. Ale netlačili na něj, nechali to něm. Mladík pak ani příliš nezvažoval, že průměrný ligový fotbalista je na tom finančně líp než špičkový atlet. „Vycházel jsem spíš z toho, kde se cítím líp. Fotbal mě už tolik nenaplňoval a nechtěl jsem ho hrát jen kvůli penzům,“ poznamenal nadějný dálkař.

Z fotbalu, kde hrál na stoperu, si do atletiky přinesl moment, že chce někoho překonat. „Když někdo usiluje o základní sestavu, musí být na stejném postu lepší. Myslím, že se mi to v atletice může hodit. Jsem bojovný typ a chci být lepší než ostatní. Na hřišti byla mou předností rychlost, jelikož většina zadáků tak není běhavá. Díky tomu jsem vyčníval. Na druhou stranu mi někdy balon u nohy překážel. Nebyl jsem technický typ,“ culil se.

Jednou by chtěl překonat Radka Jušku

Rozhodování probíhalo i podle toho toho, jestli dát přednost kolektivnímu nebo individuálnímu sportu. „Nebylo jednoduché postavit to na stejnou úroveň. Nakonec jsem si to v hlavě srovnal. Uvědomil jsem si, že když něco pokazím na trávníku, odnese to celá jedenáctka. Mrzelo by mě to víc, než kdybych to zvoral jen sobě. V atletice si za chybu mohu jen sám. Vyhrála u mě i z tohoto hlediska,“ přiznal.

Jedna věc ho trochu trápí. „Chodil jsem místo školy na přípravu s jedním trenérem, abych si zlepšil techniku. Scházeli jsme se jednou týdně a navíc v jeho volném čase. Z mého rozhodnutí byl pak zklamaný a mě to také mrzí. Snažil se mi pomoci a nakonec mu nevyšlo, aby ze mě udělal fotbalistu… Ostatní to však přijali bez problémů.“

V Ostravě se bude jako nejmladší ze startujících rozkoukávat a sledovat řeckého šampiona. „Budu se od něj snažit něco pochytit z rozcvičení, ale při závodě se soustředím jen sebe,“ pokračoval Meindlschmid a netajil se tím, že by ho potěšilo, kdyby se mu na Zlatém mítinku povedlo překonat osobní rekord. „Vždycky se chci posunout. Bylo by krásné, kdyby rekord padl v Ostravě.“

Má i další cíle. „Nejbližší je dostat se v létě juniorské mistrovství světa do Peru a tam se probojovat do užšího finále. A ten dlouhodobější je skákat osm metrů a překnovat Radka Jušku.“

Zdroj: https://www.denik.cz/atletika/meindlschmid-atletika-fotbal-dalka-skok-daleky-reprezentace.html

Nejnovější zprávy