V minulé sezoně pomohl Bredě s postupem do nejvyšší nizozemské ligy nevídanými 15 góly a 11 asistencemi. Fotbalový záložník Dominik Janošek už ví, jaké to je porazit slavný Ajax Amsterdam. Teď ještě ten národní tým.

V úterý měl v Bredě dvoufázový trénink, raději by si však plnil reprezentační povinnosti. „To by už bylo všechno úplně dokonalé,“ vypráví Dominik Janošek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Šestadvacetiletý záložník zažívá báječné fotbalové i životní období. Klubu pomohl 15 góly a 11 asistencemi v minulé sezoně postoupit do nejvyšší nizozemské soutěže, v létě se oženil a v novém ročníku se už radoval z výhry nad slovutným Ajaxem Amsterdam.

Jak se v Bredě připravujete během reprezentační pauzy?

Teď už je týden, kdy se připravujeme na víkendový zápas. Jinak je to v repre pauze docela odlišné oproti české lize, kde se dobíjí baterky, kondiční stránka. Tady je to spíš na to, aby si hráči odpočinuli.

Jak vyznívá srovnání s intenzitou klasických tréninků?

Je to ve větší intenzitě, hlavně cvičení s míčem. Je tady i větší kvalita. Co se týče délky tréninků, je to podobné. Jednou dvakrát týdně dvoufázový trénink, jinak klasika po jednom. Nevím, jak je to v ostatních zemích, ale tady se i kondice dělá s míčem. V Česku většinou běháte bez balonu. V tomto vidím asi největší odlišnost. Tady se všechno dělá s míčem a ve větší intenzitě.

Takže časté malé hry a jízda naplno?

Ano, hlavně se dělají malé hry – přes kondiční i taktickou stránku. V české lize, dva dny před zápasem, čtvrtek, pátek, je to už všechno do taktiky, ale tady je to vyloženě na malých hrách skoro celý týden, aby mužstvo bylo pořád v zápřahu, herní intenzitě podobné té zápasové. Taktika se dělá jen chviličku den před zápasem. Jinak se každý den jedou bomby, abyste byl zvyklý na zápasové tempo.

V reprezentační pauze byste měl radši jiné povinnosti. Když se v televizi díváte na zápasy národního týmu, neříkáte si: Já bych jim pomohl?

Jo, určitě to mám v hlavě, zvlášť po minulé sezoně, která byla pro mě snová. A teď za čtyři zápasy mám gól a asistenci, což také není tak špatné. Ale trenér Hašek se rozhodl pro jinou nominaci a já to plně respektuju. Už i tak je pro mě čest být v náhradnících. Je to motivace makat dál, možná i líp, abych se do nominace na příští reprezentační sraz dostal.

Jste s trenérem Haškem v kontaktu?

Hovor jsme měli jen před březnovým srazem, kdy obvolával kluky, kteří by se mohli objevit v nominaci. Od té doby ne. Ale říkal mi náš vedoucí týmu, že s ním mluvil pan Brabec (technický ředitel fotbalové asociace), že jsem teď mohl jet. Posílají předběžnou nominaci s náhradníky, kde jsem byl.

Minulá sezona pro vás byla famózní. Doufal jste v mistrovství Evropy, nebo jste tušil, že z druhé nejvyšší soutěže se na takové akce nejezdí?

Spíš jsem doufal v ten březnový sraz, kdy se dělal nový kádr. To jsem byl na špičkách. Když se to nepovedlo, tak jsem pak v Euro nedoufal. Jak jste říkal, do českého nároďáku se z druhé ligy moc nechodí. Ale teď, jak začala nová sezona, mám to v hlavě. Soustředím se na každý zápas Bredy, ne na to, ať jsem hlavně v repre, ale je to obrovská motivace a šance tam nakouknout.

Když jsme dělali rozhovor chvíli poté, co jste podepsal v Bredě smlouvu, říkal jste mi, že tehdejší trenér Peter Hyballa od vás očekává dvojnásobný počet gólů, než kolik jste měl v sezoně za Pardubice, což vycházelo na 18 branek. Nakonec jste k tomu šílenému číslu na záložníka neměl daleko.

Patnáct gólů je fakt top, k tomu 11 asistencí. To neměl v cizině žádný český hráč. Sezona se povedla celkově i týmu. Budu na to vzpomínat celý život a bude se na to těžko navazovat.

To tedy. Blýskl jste se i krásnými góly z dálky a z přímých kopů. Nevzbudil jste zájem na ještě lepších adresách?

Bylo to hodně usnadněné tím, že jsme postoupili do nejvyšší soutěže. I tak nějaké nabídky byly, ale nic konkrétního, že by něco leželo na stole. Spíš mě kluby sledovaly a sledují doteď. Hlavní bylo, že jsme postoupili. Sportovní ředitel se domluvil s mým agentem panem Brulíkem, že toto léto mě nebude chtít pustit, že by byl moc rád, kdybych tady vydržel do zimy nebo celou sezonu. Neměl jsem důvod odcházet, když jsme postoupili. Pozici mám jakž takž dobrou, hrál jsem minulou sezonu úplně všechno, každý zápas od začátku. Mám to tady rád.

Breda měla postupové ambice, ovšem do baráže jste šli z osmého, tedy posledního možného místa a play-off jste nečekaně ovládli. To byl pohádkový příběh, což?

Co mi říkali kluci v kabině, všude v novinách psali, že Breda nemá absolutně šanci postoupit. Pak psali, že je to jedno z největších překvapení v historii fotbalu v Nizozemsku. Posledních šest zápasů jsme hráli fakt špatně, postoupili jsme z osmého místa jen díky skóre. Ale v play-off jsme hráli famózně, jako bychom se probudili, byla to nová soutěž. Hrálo se na dva zápasy. Měli jsme ještě velkou výhodu, že jsme vždycky začínali doma a atmosféra tady je neskutečná. Vlilo nám to krev do žil, byli jsme nezastavitelní.

Ve finále jste první zápas nad Excelsiorem Rotterdam vyhráli divoce 6:2, ale odveta byla ještě napínavá, prohráli jste 1:4…

Všude říkám, že jsme to dělali pro diváky, aby to bylo zajímavé, ale o poločase, když jsme tekli 0:3, tak jsme se po sobě dívali. Já si v duchu říkal, že je to možná i spravedlivé za tu sezonu, že fotbalový bůh vidí, že jsme postoupili z osmého fleku. Ale nakonec jsme dali gól a udělali to. Naštěstí.

Postupová party za to stála?

Jo, do karet nám hrálo, že jsme první zápas vyhráli 6:2…

…takže se to dalo nachystat.

Pódium, festival, DJ, přišlo 30 tisíc lidí a v pondělí jsme byli na náměstí. Bylo to výborně zorganizované, ale o poločase jsme tekli 0:3 a nedokážu si představit, kdyby to nedopadlo.

Breda má věrné fanoušky, už na druhou ligu vykoupili 13 tisíc permanentních vstupenek.

I letos jsme v prodeji permanentek pátí v celém Nizozemsku, před námi jsou jen Feyenoord, Ajax, Eindhoven a Twente. To už je známka toho, že tady jsou věrní fanoušci. Není to tak, že by měli chorály jako v Česku. Fandí se v dané situaci podle toho, co se děje na trávníku. Třeba když presujeme, tak celý stadion hučí. Nebo když je náznak šance, všichni na tribunách si stoupnou a očekává se gól. Když už se něco děje, tak je to hukot.

Nizozemské soutěže jsou velmi ofenzivní, ale přijde mi, že jste si po přestupu z Pardubic nemusel zvykat na nic.

Musel jsem zrychlit práci s míčem, reagovat na to, že je to rychlejší, zvlášť teď v první lize, která je ještě třikrát rychlejší než druhá. Jinak jsem si moc zvykat nemusel. I proto jsme s agentem vybírali holandský fotbal, který mi absolutně vyhovuje – útočný, nahoru dolů, šance za šancí, divák se nenudí.

Nejčastěji nastupujete na desítce pod hrotem?

Ano, nebo na osmičce. Spíš hraju takový box–box. Do obranné fáze hraju spíš desítku, pomáhám útočníkovi presovat, a když máme balon, tak mám volnost. Je to super. Když jsem dal v minulé sezoně tolik gólů, vybudoval jsem si takovou pozici, že v útočné fázi se mohu pohybovat, kde chci.

Trenér Radoslav Kováč měl v Pardubicích dobré oko, když vás vytáhl pod hrot.

To byl velký faktor. Musel jsem si zvykat, že nemám balon tak často na nohách, a když ho dostanu, tak hlavně ať jsem nebezpečný pro soupeřovu bránu, ať se snažím zakončit nebo vytvořit šanci. A to jsem si přenesl i do nizozemského fotbalu. Vyplácí se to. Snad v tom budu pokračovat.

Zažíváte krásné životní období. Válíte na hřišti, v létě jste se oženil. Jste na dobré vlně?

Chybí tomu jen ta repre, jinak bylo všechno absolutně dokonalé. Nic bych neměnil. Svatba po sezoně vyšla na jedničku. Ale teď je nová sezona a začínám od nuly. Minulá je zapomenutá. Dělám vše pro to, aby se mi sezona podařila minimálně stejně.

I v nejvyšší nizozemské soutěži se už prosazujete. Máte sice ze čtyř zápasů tři porážky, ale také jednu slavnou výhru – doma nad Ajaxem Amsterdam 2:1.

To bylo super. Ale abych byl upřímný, tak jsme si to moc nezasloužili.

Byli jste spíš bez míče, na to se však nehraje.

Na držení míče to bylo 20 procent ku 80, ale v bloku jsme bránili dobře, agresivně, Ajax nic moc neměl. Byla to výhra, co se děje jednou za 20 let, kdy rozhodnete v poslední minutě ze standardky. Další zápas jsme hráli s Utrechtem, také velmi známým a tradičním mančaftem nizozemské ligy, hráli jsme fakt dobře, víc než půlku utkání jsme byli lepší, zasloužili jsme si tři body, ale jako by nám to chtěl fotbalový pánbůh oplatit a v 91. a 95. minutě to otočili na 1:2. Kdybychom měli šest bodů, nikdo by se nedivil, ale tři jsou asi spravedlivé.

Nemusíte se trochu štípat, že hrajete takové zápasy?

Je to paráda. Už minulou sezonu, kdy jsme hráli proti jong týmům Ajaxu nebo Eindhovenu, tam jsou devatenáctiletí, dvacetiletí kluci, předváděli neuvěřitelnou kvalitu, místy nás točili. Před sezonou jsem si říkal: No, a teď budeme hrát na Feyenoordu, s Ajaxem, Eindhovenem, to bude zase jiný level. S Ajaxem jsme si to zkusili. Teď máme Fortunu Sittard a příští týden jedeme na Feyenoord. To si zkusíme další level. Je to bomba.

Mrzí vás, že se na Feyenoordu nepotkáte s kamarádem Ondřejem Lingrem, který se neprosadil a vrátil se do Slavie?

Mrzí, to je jasné. Ale zase mám tady v lize Sadílka, Žambůrka. Budeme se potkávat. Pro Ondru je důležité, ať hraje, protože skoro nic nenahrál, takže mu přestup do Slavie přeji, snad se mu bude dařit.

Jaký zvuk má v Nizozemsku český fotbal?

Znají Spartu, Slavii, Plzeň z evropských pohárů. Ale když se zeptáte, jestli znají jiné týmy, tak vůbec. Ani nemají přehled, jakou kvalitu má česká liga.

Je fajn, že za spoluhráče máte Slováka, exlibereckého Martina Koscelníka a můžete mluvit v mateřském jazyce?

To je. Hodně spolu kecáme, ale máme skvělou partu, převážně je v kabině angličtina. Je nás tam deset zahraničních hráčů. Takže to není tak, že bychom seděli s Koscelníkem v koutě a bavili se jen spolu.

Je hlavním úkolem udržet Bredu v Eredivisie?

To je hlavní cíl. A také ukázat Nizozemsku, že tam patříme. Myslím, že hru máme dobrou. Teď nás brzdí proměňování šancí. V Heerenveenu vypadá porážka 0:4 hrozně, ale měli jsme šest stoprocentních tutovek, které se musí proměňovat. To by zápas vypadal úplně jinak. Na to se historie neptá, musíme to zlepšit a posbírat body, abychom se co nejdříve zachránili.

Neříkáte si, jak zajímavé píše fotbal příběhy? Když jste opouštěl Plzeň, musel jste se kousnout a jít v Pardubicích s platem dolů, a teď jste odměněn.

K fotbalu tyhle příběhy patří, nemám to tak jen já. Je jich hodně. Hlavně ať hráč té šance využije. Jsou případy, kdy toho nevyužije a koupe se po první a druhé lize v Česku a už nikdy nenakoukne do evropského fotbalu. Mně se to zaplaťpánbůh podařilo. Teď tady vydržet co nejdéle to půjde.

Jak se vám v Bredě, která má necelých 200 tisíc obyvatel, žije?

Město je fakt malé, když to srovnám s Prahou, Brnem. Ale mně to vyhovuje. Mám byt v centru, všude chodím pěšky – do restaurací, na náměstíčko. S manželkou se nám tady moc líbí. Nemůžu si na nic stěžovat.

Kousek to máte i do Bruselu na výlety.

Jo, Nizozemsko je malé. Breda je na jihu, hodinu to je do Bruselu i Amsterdamu, tři čtvrtě hodiny do Eindhovenu, Rotterdamu. Všechno jsme už procestovali. Není místo, které by se nám nelíbilo. Nizozemská města jsou krásná, většinou všechna stejná – křivé baráky, hezké uličky. Nejméně se mi líbil Amsterdam, přišel mi jako špinavé město. Ale ta země je krásná.

Jaký fotbalový příběh ještě napíšete?

Vždycky si dávám cíle na sezonu. Minule byl můj velký sen postup, dát deset gólů a hlavně si zahrát první nizozemskou ligu. Teď je sen jiný – zachránit se v první lize a třeba přestoupit do lepšího klubu, když se mi povede sezona.

Předpokládám, že tentokrát vám trenér Carl Hoefkens před sezonou nedal za úkol zdvojnásobit počet branek…

Budete se divit, ale řekl, že chce minimálně stejné číslo.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-fotbal-v-nizozemsku-jedeme-bomby-janoskovi-chybi-k-dokonalosti-jen-reprezentace-259390

Hned dva ze tří brankářů na aktuálně probíhajícím reprezentačním srazu jsou nováčci. Fotbalisté Adam Zadražil a Jakub Markovič se společně s třetím kolegou Matějem Kovářem pokusí zvládnout utkání s Gruzií a Ukrajinou, která je čekají v Lize národů.

„Je to souhra okolností, že kluci momentálně nemůžou. Ať už kvůli zranění, nebo z jiných důvodů. Moc si vážím té šance, že mohu být v reprezentaci. Jsem z toho nadšený,“ říkal na tiskové konferenci Adam Zadražil, který hájí barvy Hradce Králové.

Úspěšnou podzimní část po odchodu Jiřího Letáčka do Španělska zažívá i ostravský Jakub Markovič, který stejně jako Zadražil se do reprezentace podívá vůbec poprvé.

„Byl jsem upřímně zaskočený. Beru to ale jako zásluhu za dobrý vstup do sezony, což se povedlo mně i Adamovi. I proto ta pozvánka pro nás oba přišla,“ doplnil Markovič.

Gólman Baníku Ostrava si vyzkoušel reprezentační dres už v mládeži. Pro jeho kolegu Zadražila se však jedná o téměř novou zkušenost.

„Je pravda, že jsem jen jednou byl nominován do reprezentace do osmnácti let. Hrál jsem totiž v Táborsku druhou dorosteneckou ligu a oproti jiným klukům jsem to měl složitější. O to víc mě ale těší, že ten skok přišel a dostal jsem pozvánku teď. Popravdě jsem si to neuměl nikdy představit, protože Česko má zrovna hodně dobrou brankářskou školu. Je to pro mě pocta, vážím si toho,“ neskrýval nadšení Zadražil.

Již bylo zmíněno, že z Baníku před sezonou odešel Jiří Letáček do španělského Getafe. Pro Markoviče se tak otevřela jedinečná šance chytat v základní sestavě Ostravy a dočkal se i nominace do reprezentace.

„S Jirkou jsme furt v kontaktu. Není tomu jinak ani po nominaci. Popřál mi hodně štěstí. Zatím po mně nic nechtěl za odměnu. Třeba něco přijde, ale osobně si nemyslím,“ smál se Markovič.

Mluvili už oba nováčci s trenérem Ivanem Haškem?

„Ještě ne, byly první seznamovací záležitosti, ale rozhovor jako takový ještě neproběhl,“ odpověděl Zadražil.

„Mám to stejné. Každý den jsme ale v kontaktu s trenéry brankářů. Bavíme se s nimi o všem. Všechno to jsou ale příjemné záležitosti. Je to nejvíc, čeho hráč může dosáhnout, že reprezentuje svoji zemi,“ doplnil Markovič.

Oba nováčci v reprezentaci jsou hráči, kteří nepůsobí ve velké ligové trojice. Pro ostravský Baník i Hradec Králové se jedná o výbornou reklamu, že jejich gólmani byli vybráni do národního týmu.

„Vzali to pozitivně. Dostal jsem slova podpory, všichni mi to přáli. Vyzvídal jsem trochu od Vaška Pilaře, jak to bude vypadat a co mě čeká. Mluvil o tom jen pozitivně,“ prozradil Zadražil. „Já jsem se tedy nevyptával, protože se všechno stalo hodně rychle. V klubu jsou nadšení. Gratulovali mně i ostatním klukům, co jsou mezi náhradníky pro tento sraz,“ dodal Markovič.

V případě Jakuba Markoviče se dá mluvit až o průlomové sezoně. Po několika sezonách, ve kterých spíše nastupoval z pozice brankářské dvojky či trojky, se zabydlel napevno mezi ostravskými třemi tyčemi.

„Osobně nechci dělat závěry. Máme za sebou teprve sedm kol. Za mě jsem rád, že se daří, ale je to spíš součást cesty. Neberu to ještě jako splněný cíl, že jsem tady. Nechci, aby to dopadlo tak, že je teď haló a pak se po mně smete zem. Chci teď pomoct reprezentaci i Baníku k co nejlepším výsledkům,“ uvedl gólman Baníku.

Podobnou situaci ale zažívá i Zadražil, který se výrazněji prosadil právě až u hradeckých votroků.

„Co si tak pamatuji, z Hradce se do reprezentace dostal jen Adam Vlkanova. Je milý, že jsem ho následoval. Pro mě je to obrovský skok. V Plzni jsem se učil od Tvrdoně i Staňka. Sbíral jsem zkušenosti v tréninkách s nimi. Pak jsem se vrátil do Táborska, odkud jsem zamířil do Hradce. Jsem rád, že jsem ten krok udělal. Vše v kariéře bylo tak, jak mělo být,“ dodal Zadražil.

Zdroj: https://www.sport.cz/clanek/fotbal-reprezentace-zadrazil-s-markovicem-vyhlizi-prvni-reprezentacni-start-s-haskem-jeste-nemluvili-5035882

Rozhodně nechytá špatně, vůbec nepůsobí nejistě, leč bránu v Baníku se mu zatím úplně zavřít podařilo jedinkrát. V MOL Cupu v Hlučíně... „Štve mě to! Mám v sobě, že už chci udržet nulu,“ říká na rovinu Jakub Markovič, po odchodu Jiřího Letáčka do Getafe.

Mám v sobě, že už chci udržet nulu,“ říká na rovinu Jakub Markovič, po odchodu Jiřího Letáčka do Getafe nová ostravská jednička. Proti arménskému Urartu byl blízko, inkasoval v poslední sekundě utkání. Další šance přijde v neděli.

Hned v premiérovém soutěžním zápase za Baník, v poháru v Hlučíně, slavil čisté konto. Jakub Markovič zneškodnil několik šancí třetiligisty a ukázal, že se s ním musí počítat. Jenže maličké slezské derby vystavilo dalším nulám stopku. Nezapsal ji už ani příště v Zápech, ani když na konci jara dostal konečně šanci v lize. Pětka na Slavii, čtyři kusy na Spartě, dva banány s Libercem a Bohemians...

A naposledy „prokleté“ Urartu. Do Arménie si sice soupeř odvezl pětibrankový příděl, ale z poslední akce přece jen udeřil po rychlé kolmé akci a teči Karla Pojezného. Takže znovu žádný zápis do statistik, opět žádná prémie do výplaty.

„Za Markýze mě to mrzí nejvíc, hrozně bych mu to přál,“ lituje ojedinělé situace trenér Pavel Hapal. „Dokonce už jsem měl v hlavě, že mu hned po závěrečném hvizdu půjdu pogratulovat k nule a výhře jako první. A vidíte, jak to dopadlo...“

Nedopadlo to špatně, výsledek 5:1 je skvělý. Nicméně v Ostravě cítíte, že Markovič již pro mentální pohodu – osobní i týmovou – potřebuje bránu zavřít. Jakýmkoli způsobem. Nemyslete si, i mančaft vnímá, pokud gólman sbírá jedno „vajíčko“ za druhým, klidně se štěstím, nebo je tzv. „pecháčkem“, který se může přetrhnout, ale vždycky mu tam něco spadne. S druhou, ne tak příjemnou variantou vám totiž jediná vstřelená trefa většinou nestačí na tři body. A to je trabl.

Navíc se logicky dostaví porovnávání s předchůdcem. Jiří Letáček vymazal soupeře v předchozím ročníku devětkrát, šlo o třetí nejvyšší počet v soutěži. Lépe na tom byl jen Martin Jedlička (13) a Peter Vindahl (12). Markovičovi se to v lize naposledy povedlo před více než rokem v Pardubicích.

„Vnímám, že mám teď v Ostravě jinou pozici. Zároveň je to pro mnohem větší zodpovědnost. Na hřišti musím dokazovat, že si místo zasloužím,“ ví chapík, jemuž dvě hodiny před duelem s Urartu psal bývalý parťák Letáček povzbudivou zprávu, že utkání on i celý FCB zvládne.

Za zády má ambiciózního Dominika Holce – a zkušený Slovák fakt nepřišel na Bazaly, aby dlouhodobě vysedával na lavičce. Karvinou v minulé sezoně pomohl zachránit, zapsal pět nul, byl možná nejlepším hráčem MFK. Markovič se ho ale nezalekl. „To je fotbal. Věřil jsem, že šanci dostanu. A hodlám ji využít co nejlépe.“

V neděli proti Jablonci bude baníkovskou kasu strážit znovu třiadvacetiletý rodák z Přerova, v Jerevanu by měl naopak premiérovou příležitost dostat Holec. „Doufám, že jsme výkonem a výsledkem lidi pozvali na stadion a že jich přijde ve stejně dobré náladě nejméně stejný počet. A věřím, že naši fanoušci budou i v Arménii více slyšet než domácí příznivci,“ přeje si Markovič.

Markovič v lize

zápasy: 39

čistá konta: 9

kluby: 4

Bilance v Baníku

soutěžní zápasy: 8

čistá konta: 1

inkasované góly: 16

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2024-25/450176/dobre-vykony-ale-nuly-nepribyvaji-smolar-markovic-stve-me-to.html