Slovácko v zimním přestupovém období přivedlo několik posil a jednou z nich je Štěpán Beran, který se vrací domů po působení ve Slavii Praha. Jak probíhal jeho návrat? Jaké má cíle a jak se těší na souboj proti svému bratrovi?

Jaké jsou tvé první pocity po návratu?

Skvělé. Kabina mě přijala hned, v tom nebyl žádný problém. Navíc jsem na Slovácku vyrůstal, prostředí jsem znal dokonale, a i některé kluky už jsem znal, takže návrat byl naprosto v klidu.

Jak se tvůj návrat vlastně zrodil?

Můj agent mi řekl, že o mě má Slovácko zájem. Potom mi volal sám trenér Smetana a bavili jsme se o mé roli v týmu a podmínkách. Hned mě to nadchlo a jiné možnosti jsem ani neřešil. Vyrůstal jsem tady a odmala jsem chtěl hrát za Slovácko, takže si to teď oklikou přes Slavii mohu splnit.

Když se ohlédneš zpět, co ti dalo působení ve Slavii?

Ve Slavii jsem působil více než pět let a určitě mě to jako hráče posunulo. Byla to pro mě taková škola. Na začátku jsme bydleli na hotelu, z malého města jsem se najednou ocitl v hlavním městě. Fotbalově to byl velký přínos. Slavia je velký klub, tréninky tam byly na vysoké úrovni a akademie je skvěle organizovaná. Měl jsem možnost hrát proti silným soupeřům a zlepšit se v mnoha ohledech.

Byl velký rozdíl mezi Slavií a Slováckem v infrastruktuře?
Slavia má samozřejmě skvělé zázemí, spoustu hřišť a úplně jiné možnosti. V tom se tady na Slovácku můžeme těžko měřit, ale i přes skromnější podmínky dokázalo Slovácko vychovat celou řadu výborných hráčů, kteří zde hráli, hrají nebo dělají klubu dobré jméno i za hranicemi naší republiky.

Spousta hráčů, kteří v klubu vyrostli, v něm roky hraje. Znáš někoho třeba z doby, kdy jsi byl ještě kluk?
Samozřejmě. Třeba Vlastu Daníčka, kterého si pamatuji už z dětství, kdy jsem chodíval na zápasy. Tehdy jsme jako hráčský doprovod nastupovali s hráči na hřiště, a já šel jednou za ruku právě s Vlastou. Jako dítě je to obrovský zážitek – jít vedle ligového hráče, navíc odchovance. Teď jsme spolu v jedné kabině a on je kapitánem našeho týmu.

V neděli tě čeká specifický duel proti Jablonci, kde hraje tvůj bratr Michal. Bude to vyhecované?
Samozřejmě! Oba chceme moc vyhrát, protože je to rivalita dvou bratrů a kdo zvítězí, ten bude ten půlrok víc na koni (smích). Jak to dopadne, ukáže až samotné utkání, ale dám do toho 100 %. Uvidíme, jaká bude sestava a jestli se do zápasu dostanu. Moc bych si to přál. Určitě nás nečeká nic lehkého, ale věřím, že to zvládneme a z Jablonce si přivezeme nějaké body.

Hrál jsi už někdy proti bratrovi v soutěžním utkání? A v čem je jeho síla?
Ne, nikdy jsme proti sobě v soutěžním zápase nenastoupili. V neděli by to mohlo být poprvé a moc se na to těším. Michal je menší postavy, má rychlé kroky, je silný na míči a umí skvěle měnit směr. Vždycky mě štvalo, když jsme jako děti hráli proti sobě – tím, že byl starší, většinou vyhrával. Teď mu to chci vrátit (smích).

Jak to bude s fanděním v rodině?
Tak o tom nemůže být žádná řeč (úsměv). Doufám, že celá rodina bude fandit Slovácku. Jsme odsud, takže je to jasné – všichni budou v bílém dresu. Ale s bráchou ještě musíme vymyslet nějakou sázku, aby naše vzájemná motivace byla ještě větší.

Co pro tebe znamená nosit reprezentační dres? A i když jsi věkově ještě mladší a hraješ za U20, nepřemýšlíš o reprezentaci U21 a Mistrovství Evropy na Slovensku?
O Euru U21 na Slovensku vůbec nepřemýšlím. Teď je pro mě hlavním cílem prosadit se v A-týmu Slovácka. Ale s reprezentačními zápasy zkušenosti mám z mládežnických kategorií. Reprezentovat je obrovská čest. Když stojíme před zápasem, hraje hymna a mám na sobě reprezentační dres, cítím velkou hrdost. Takové momenty jsou odměnou za tvrdou práci. Navíc se můžeme konfrontovat s nejlepšími vrstevníky z jiných zemí a podívat se na zajímavá místa.

Máš nějaký pamětihodný zápas?
Na reprezentační úrovni bych zmínil utkání proti Belgii na turnaji ve Španělsku. Dal jsem gól z přímého kopu přímo do šibenice a na další branku nahrál. Nakonec jsme vyhráli 2:1. Bylo to v kategorii U18 a turnaj měl tři zápasy – s Norskem, Irskem a Belgií. Skončili jsme druzí, ale porazit Belgii na úvod bylo skvělé.

A na klubové úrovni?
V paměti mi utkvěl zápas proti Juventusu Turín, když jsem hrál za Slavii. Pavel Nedvěd se na nás byl podívat a utkání se nám opravdu vydařilo. Vyhráli jsme 3:1, já si připsal gól a asistenci, takže na to vzpomínám moc rád.

Byl jsi někdy v zahraničí na stáži?
Ano, byl jsem v Nizozemsku v týmu Heerenveen. Celkově jsme tam byli třikrát a při jedné z těch stáží se mnou byl na týden i brácha. Vypadalo to slibně, Heerenveen se už domlouval s mým agentem a se Slavií na možném přestupu. Bohužel to nakonec zhatil koronavirus – zavřeli celou akademii a úplně se přestalo trénovat, takže z toho nakonec nic nebylo.

Co děláš ve volném čase?
Rád si jen tak odpočinu, zajdu se projít se psem nebo trávím čas s přítelkyní, i když momentálně žije na druhé straně republiky. V létě ale plánujeme společné bydlení. Když si pustím televizi, tak nejraději sleduji seriál Prison Break, viděl jsem ho snad třikrát. Rád si také poslechnu hudbu, hlavně český rap. V prosinci jsem byl na koncertě Viktora Sheena v O2 aréně a bylo to super.

Kdo měl na tvůj fotbalový vývoj největší vliv?
Jednoznačně rodina. Taťka nás s bráchou od malička trénoval, pořád vymýšlel nové tréninkové možnosti, studoval nejnovější trendy a zaváděl do naší přípravy novou metodiku. I do mimo fotbalových aktivit se snažil dostat něco fotbalového. Když jsme šli třeba na delší procházku, tak nám vzal každému míč, abychom měli doteky. Mamka se zase starala o naše zázemí. Rodiče nám vždycky dali to nejlepší.

Jaké jsou tvé nejbližší cíle? A co ty dlouhodobé?
Nejbližším cílem je dostat se do základní sestavy Slovácka a sbírat ligové starty. Dlouhodobě bych si jednou chtěl zahrát Premier League, ideálně za Manchester City pod Pepem Guardiolou. Ale to je sen – teď mě čeká spousta tvrdé práce.

Co bys vzkázal fanouškům?
Jsem odhodlaný makat na 100 % a na hřišti nechat všechno pro tým!

Zdroj: https://www.fcslovacko.cz/cs/novinky-a-tym/2197-rozhovor-stepan-beran-o-navratu-do-slovacka-slavii-bratrovi-v-jablonci-ale-i-snech-a-reprezentaci

PŘÍMO Z BENIDORMU | Zosobňuje netradiční příběh fotbalisty, který přišel za úspěchem a posunem v kariéře do Plzně. Merchas Doski se narodil a vyrostl v Německu, zároveň úspěšně reprezentuje Irák, zemi svých rodičů a příbuzných.

Na soustředění v Benidormu se v rozhovoru pro deník Sport rozpovídal o svých plánech v novém klubu po přestupu ze Slovácka, snu o účasti na mistrovství světa nebo cesty do profesionálního fotbalu, kdy si ve škole v rámci výuky vyzkoušel i praxi zedníka.

Postavou drobnější, ale o to zarputilejší, odhodlanější. Plzeň získala v zimě ze Slovácka velmi zajímavého hráče, muže ochotného pro úspěch na hřišti padnout. Levonohý krajní fotbalista může perfektně sedět do systému trenéra Miroslava Koubka. „Ano, tohle rozestavení se mi líbí,“ souhlasí Doski v rozhovoru pro Sport vedeném v jeho rodné němčině. Řeč přišla i na jeho obrovskou základnu fanoušků, na Instagramu hráče sleduje přes 750 000 uživatelů.

Jak se udál přestup do Plzně?

„Viktoria se o mě zajímala už v minulosti, první zájem jsem registroval rok nebo rok a půl zpátky. Vím to od svého agenta, se kterým jsme zájem řešili. Tenkrát to nedopadlo, ani sám nevím proč. Pokračoval jsem v práci na Slovácku, teď v zimě se přestup povedl. Jsem moc rád, že se naplnilo to, co jsme nakousli před tím rokem a půl.“

Byla pro vás Viktoria jasná volba?

„Už když jsem hrál proti Plzni zápasy za Slovácko, nastupovali jsme proti velkému klubu s historickou tradicí, který v minulých letech dělal tituly a dosáhl obrovských úspěchů. Má pěkný stadion, kam chodí hodně fanoušků. Vždycky jsem si takové zápasy hodně užíval. Vyhodnotil jsem si to jako skvělý krok do mé další kariéry.“

Jde o velký posun oproti Slovácku?

„Super už byl můj krok jít do Slovácka. Dalo mi velkou šanci, hned jsem si tam mohl zahrát evropské poháry, moc za to klubu děkuji. Fungovalo to tam velmi dobře. Ale když jsem přišel do Viktorky, hned jsem zjistil, že jsem opravdu ve velkém klubu, který hraje pravidelně Evropu a jiné těžké zápasy. Jsem moc rád, že jsem tenhle krok udělal.“

Není to tak dávno, kdy jste hrál v Německu amatérské soutěže a dělal si výuční list na zedníka. Vážíte si o to víc své cesty do profesionálního fotbalu?

„Dělal jsem si tříletý výuční list, patřila k tomu i praxe v oboru. Tréninky jsem měl až večer po práci, tohle bylo hodně náročné. V šest ráno jsem vstal, vypadl z domova a vracel se každý den až kolem desáté večer.“

Bylo těžké si v té době udržet sen o profesionální kariéře?

„Vstávat v šest ráno do práce, k tomu tréninky, bylo to opravdu těžké. Pak jsem najednou podepsal svůj první profesionální kontrakt v Rakousku (v druholigovém Innsbrucku, sezona 2020/21), konečně přišla důležitá změna. Najednou jsem nemusel brzy vstávat, v klidu jsem si užil ráno a pak šel na trénink. Konečně jsem měl i nějaký volný čas pro sebe. Na to si rychle zvyknete.“

Pochyboval jste někdy o své cestě do profi fotbalu?

„To vůbec. Věřil jsem, že to jednou přijde, zůstával jsem trpělivý. Když jsem fotbal kombinoval se zedničinou, měl jsem ještě větší motivaci u něj zůstat. Když na něčem tvrdě makáte a věříte tomu, odměna přijde. A povedlo se.“

V létě 2022 přišla nabídka ze Slovácka. Co jste v tu dobu věděl o českém fotbale?

„Česká liga je náročná zejména po fyzické stránce, hodně soubojů, což ke mně sedí. Jsem povahou bojovník, takže jsem do ligy velmi rychle zapadl.“

Musel jste si hodně zvykat na jiné prostředí, jazyk?

„To šlo docela rychle. V Uherském Hradišti je to hodně rodinné, příjemné. Lidé kolem mi tam se vším pomáhali, zvykl jsem si celkem snadno.“

Co čeština?

„Dobrý (směje se a odpovídá česky). Něco rozumím, na hřišti pochopím fotbalové věci, zvládám i jednodušší, zdvořilostní fráze – Jak se máš, já dobře a podobně.“

Učíte se česky?

„Základy jsem se naučil sám, vnímám češtinu kolem sebe. Třeba ‚Máš hezké oči‘ se občas někdy hodí.“ (úsměv)

Co říkala na přesun do Česka vaše rodina?

„Ti mě ve všem podporují, ať se rozhodnu v kariéře pro cokoliv. Vždycky stojí za mnou. Když jsem hrál se Slováckem evropské poháry, byli se podívat třeba na zápase proti Fenerbahce (srpen 2022, Slovácko v Turecku prohrálo 0:3, Doski odehrál celý zápas), jezdili na naše zápasy po celé Evropě.“

Šlo o moment, kdy jste si řekl, že na evropský level fotbalu máte?

„Určitě. Když jsem pracoval na stavbách a na podobné evropské zápasy se díval jenom v televizi, ptal jsem se sám sebe, zda bych tohle zvládl, zda bych na té úrovni mohl hrát. Pak jsem za Slovácko nastoupil proti Fenerbahce, Kolínu, Nice, Partizanu. Vzpomněl jsem si na ty chvíle u televize a říkal jsem si: jo, teď už znám odpověď. OK, zvládnu to, můžu to hrát.“

Narodil jste se v Německu, ale reprezentujete Irák. Jaký vztah máte k zemi vašich rodičů a příbuzných?

„Rodiče pochází z Iráku, já už se narodil a vyrůstal jenom v Německu. Ale v Iráku mám strýčky, tety, mám k zemi určitě vztah. Když mě poprvé nominovali, cítil jsem hrdost, že pozvánka přišla. Dosáhnout něčeho s nároďákem je pro mě srdeční záležitost. Pro hodně lidí v zemi je fotbal jedinou nadějí, rozptýlením od každodenních starostí, co je naplňuje. Proto je mezi místními lidmi a nároďákem velmi silné pouto.“

Měl jste možnost reprezentovat Německo?

„To ne, nikdy jsem neslyšel o takové nabídce. Když přišla možnost hrát za Irák, bez váhání jsem ji přijal. Teď navíc máme velkou šanci probojovat se na mistrovství světa 2026 do Ameriky.“

Je to vaším velkým cílem?

„Samozřejmě. Jsme druzí v kvalifikační skupině, za postupovým cílem si jdeme. Máme výborný tým, španělského trenéra a věříme, že se nám to povede.“

Na Instagramu máte přes 750 000 sledujících, vašich fanoušků. Jak vnímáte takový zájem o vaši osobu?

„Je to neuvěřitelné. Každý den dostávám spousty zpráv, občas musím vypnout komentáře, protože jich je tolik. Ale pochopitelně mám velkou radost z toho, že za mnou stojí takhle obrovská komunita.“

Komunikujete přes sociální sítě?

„Občas něco zkouším, ale někdy toho je tolik, že to prostě nejde.“

Jaký měl ohlas přestup do Plzně?

„Asi každý fanoušek zná Viktorku, určitě se to projevilo i na klubových profilech Plzně, že fanoušci, kteří mě sledují, z toho měli radost a zjišťovali o klubu další informace.“

Doporučoval vám přestup někdejší spoluhráč ze Slovácka Milan Petržela, který v Plzni strávil úspěšné roky kariéry?

„Hodně mi o Plzni vyprávěl, že pro mě jde o správný krok. Když se možnost jít do Plzně objevila, Milan měl ze mě radost.“

Bylo náročné zvyknout si na nároky a taktické prvky nového klubu?

„Tréninky jsou teď v přípravě o hodně intenzivnější, než běžně v sezoně. Dbá se na fyzickou přípravu, ale to mi nedělá problém. V týmu vidím obrovský potenciál, je zde zajímavý mix zkušeností, mládí a talentu. Především vidím na hřišti hodně kvality. Už se nemůžu dočkat, až začne jarní část sezony, moc se na to těším.“

Pomáhá vám práce Miroslava Koubka?

„Je to výborný trenér hlavně po taktické stránce. Má jasnou představu o tom, co chce hrát a jak máme jako tým vypadat na hřišti. Občas na mě houkne německy, když mi něco potřebuje vysvětlit, to je obrovská výhoda, že umí jazyk. Hodně mi pomáhají i asistenti, celkově je trenérský štáb opravdu kvalitní.“

Co chcete přinést do plzeňské hry?

„Vždycky na hřišti bojuji, všechno dělám na sto procent, nic nevypustím. Jsou zápasy, kdy je třeba být agresivní, dohrávat soupeře. Tohle můžu týmu přinést. Zároveň snad mám co nabídnout i po fotbalové stránce, rozjíždět útočné akce po stranách, zároveň být poctivý do defenzivy.“

Sedí vám systém Plzně se třemi obránce a dvěma krajními hráči?

„Tohle rozestavení se mi líbí, patří mi takhle celá lajna. Musím hodně běhat, bojovat, takový styl hry mi sedí.“

Sníte o titulech, Lize mistrů?

„Proč ne. Ale jsem typ hráče, co kouká zápas od zápasu. V hlavě samozřejmě mám, že bych rád oslavil velký úspěch.“

Kam byste se ještě rád posunul?

„Teď jsem přišel do Plzně, nejdřív se musím prosadit tady. To je nejbližší cíl, pak uvidíme.“

Máte nějaký oblíbený klub?

„Teď Leverkusen, ale odmalička jsem velký fanoušek Realu.“

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2024-25/456983/doski-o-ceske-lize-iraku-i-fanouscich-obcas-musim-vypnout-instagram.html

Jakub Markovič se po podpisu 4,5leté smlouvy podělil o své první dojmy z návratu do Edenu. Probrali jsme dlouhou cestu, kterou ušel, jak ho formovaly Pardubice a Baník, fanoušky Slavie i jeho ambice.

Vracíte se domů. Co pro vás Slavia vlastně znamená?

„Největší klub v Česku! Je to srdcová záležitost, protože jsem tady strávil spoustu let, právě zde jsem poprvé nahlédl do dospělého fotbalu. Ať už jako soupeř, nebo nyní jako hráč, se do Edenu vždycky rád vracím.“

Jaká je vaše motivace a ambice?

„Chci ukázat, že už nejsem ten stejný hráč, který ze Slavie odcházel. Doufám, že se mi podaří dokázat, jak jsem se za ty roky posunul, a zabojovat o příležitost dostat se do brány.“

S čím přicházíte do boje o post brankářské jedničky?

„Rozhodl jsem se pro Slavii, protože věřím, že na to mám. Kdybych si nevěřil, tenhle krok bych neudělal. Jsem přesvědčený, že jsem dospěl, a cítím, že se mohu posunout dál v kariéře. Na boj o místo se těším.“

Je to čtyři a půl roku od vaše posledního duelu v sešívaném dresu – vybavíte si ho?

„Určitě si ho vybavím, ale popravdě jsem si tu dobu přesně nepočítal. Už je to docela dlouho (smích). Bylo to proti Jablonci, výhra 4:0. Vím, že jsem ve Slavii zatím neinkasoval. Bylo by krásné na to navázat.“

K ruce budete mít dva trenéry brankářů – Radka Černého a Štěpána Koláře.

„Na spolupráci s Radkem a Štěpánem se moc těším. Už jsme spolu pracovali a oba vědí, co ode mě mohou čekat. Stejně tak já vím, co očekávat od nich. Věřím, že společná práce nás všechny posune dál.“

Jak vás formovala angažmá v Pardubicích a v Baníku?

„Obě působení mi dala spoustu zkušeností. V obou klubech jsem zažil lepší i horší chvíle, ale právě ty těžké momenty mě naučily, že se dá vrátit silnější. Tuhle zkušenost si z Pardubic i Baníku odnáším.“

A co konfrontace v evropských duelech? Čelil jste Kodani v kvalifikaci o Konferenční ligu.

„Jsem moc rád, že jsem dostal šanci chytat pohárové zápasy. Bylo to něco jiného než liga, úplně jiný druh zápasu. Už jen to, že jsme hráli proti Kodani, velkoklubu světového formátu, mi dalo obrovské množství zkušeností. Doufám, že podobných zápasů bude ještě víc.“

Když se ohlédnete za svou cestou, trochu klikatou, plnou hostování – byla správná? Nelitujete ničeho?

„Určitě nelituji. Jsem rád, že se všechno vyvíjelo tak, jak se vyvíjelo. Každý krok měl svůj význam a i můj návrat má smysl. Věřím, že všechno je tak, jak má být.“

Znáte ještě někoho ze současné kabiny?

„Ano, byl jsem v kontaktu s pár kluky. S Vlčákem, se kterým jsem hrál v Pardubicích, a s Béřou. Je tu také spousta dalších hráčů, které znám z doby, kdy jsem tady působil.“

Fanoušky asi taky máte v živé paměti, těšíte se na ně?

„Moc. Pamatuji si, jak ohromující bylo prostředí při utkáních, která jsem tu chytal. Vím, že se to od té doby ještě posunulo, a nemůžu se dočkat, až to znovu zažiji.“

Jak přistoupíte ke španělskému soustředění? Stanovil jste si nějaké osobní cíle pro 14denní kemp?

„Chtěl bych se co nejlépe seznámit s klukama, které zatím moc neznám. A zároveň ukázat trenérům, co jsem se za ty roky naučil.“

Zdroj: https://www.slavia.cz/article/22658-Slavia-Moje-velka-srdcovka-Verim-si-proto-jsem-tady

Už před dvěma a půl lety predikoval kouč Miroslav Soukup, že Slovácko rozhodně nebude jeho stropem. Nemýlil se. Co Merchas Doski (25) nabízí Plzni? Vitalitu, odolnost, přímočaré kmitání po levé lajně, k tomu velmi dobrou techniku a fotbalové myšlení.

„On je výborný hráč, problémy tam mít nebude,“ myslí si jeho nedávný spoluhráč Vlastimil Daníček.

Šedesát startů v Chance lize (4+3) stačilo Merchasi Doskimu, aby upoutal vedení a trenéry Viktorie. Reprezentant Iráku narozený v Německu vytvoří tlak na Milana Havla, Cadua a Cheicka Souarého. V lecčems by měl mít navrch. Třeba i v renomé na mezinárodní scéně. „V národním týmu má dobrou pozici, může se dostat na mistrovství světa,“ připomněl kouč Ondřej Smetana, jenž vedl dynamického leváka na konci podzimu ve Slovácku. 

V elitním výběru Iráku odehrál dvacet zápasů, patří do základní jedenáctky. Český trenér Miroslav Soukup ho před časem vedl v olympijském výběru do 23 let. Připomínal mu techničtějšího Jana Bořila, hlavně svým nezdolným úsilím a rvavostí. „U nás šel pořád nahoru, měl tady topové zápasy. Fantastický kluk i fotbalista, přeju mu to,“ uvedl záložník Daníček k zimnímu transferu. „Kvalitu ukázal. Zase se posune do většího klubu, kde budou větší nároky,“ doplnil Smetana.

Pokud bude Doski zdravý, není důvod, proč by se neměl v Plzni prosadit. Velké zápasy umí hrát, právě v nich předvádí nejlepší výkony. Míval však často potíže se zdravím, trápila ho hlavně chronicky bolavá lýtka. I proto pod Martinem Svědíkem jeden čas ztratil místo v sestavě. Neměl natrénováno a přednost dostávali Jan Kalabiška s Danielem Holzerem.

V převážné části podzimu 2024 už však byl rodák z Hannoveru s charakteristickou bradkou zase oporou mužstva z Uherského Hradiště. V kabině mu dlouho dělal „tátu“ stoper Michal Kadlec, jenž skvěle vládne němčinou. „Zpočátku byl trošku zpocený z toho, že musí mluvit anglicky,“ přiznal s úsměvem bývalý kapitán Slovácka. Poté, co v létě ukončil kariéru a stal se spolupracovníkem agenta Romana Brulíka, jedním z jeho prvních kroků byla dohoda o zastupování Doskiho. Přestup do Plzně brzy následoval.

Moravský klub ze středu tabulky už byl ambicióznímu obránci malý. Přerostl ho. Herní úrovní i mentalitou. Chtěl se posunout a Viktoria pro něj byla ideálním řešením. A věřte tomu, že míří ještě dál. „Hned jak přišel, bylo jasné, že má kvalitu. Viděl jsem, že má v sobě německou školu, je taková buldočí mentalita,“ prohlásil Kadlec. Nejlepší post je pro něj halvbek, odkud má víc možností jít dopředu,“ usoudil kouč Soukup, jenž černovlasého dříče nejprve nabízel do Mladé Boleslavi. Ta neměla zájem, proto oprášil kontakty ve Slovácku. Tam to s neznámým mladíkem z druhé rakouské ligy (Wacker Innsbruck) před třemi lety zkusili a po pár dnech zkoušky mu nabídli tříletý kontrakt. Nikdy nezalitovali.

I Doski ale má slabiny. Protihráči v české lize vám řeknou, že často přihrává pády, a když rozhodčí nepískne, rozhazuje na zemi rukama. Odbourá tento zlozvyk pod Koubkovým bičem?

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2024-25/456652/doski-buldok-s-nadeji-na-ms-v-plzni-nebude-mit-problemy-mysli-si-danicek.html