Aktuality

V loňském kalendářním roce na sebe nejvíce upozornil z týmu Slovácka Pavel Juroška. Pozornost fanoušků si získal hlavně v jarním zápase proti Spartě.

Jeho gól nakonec připsali rozhodčí jako vlastní brankáři Pražanů Kovářovi. Ovšem nejvýrazněji se zviditelnil výkonem na hřišti plzeňské Viktorky.

Rodák z Prostřední Bečvy vstřelil ve Štruncových sadech svoji první ligovou branku a navrch přidal jednu asistenci. „Konečně jsem protrhl střeleckou smůlu. Byl to zatím můj nejvydařenější ligový zápas,“ zpětně okomentoval svůj výkon jednadvacetiletý forvard, který má v Uherském Hradišti smlouvu do roku 2026.

Jak hodnotíte loňský kalendářní rok, ve kterém jste odehrál největší porci minut?

Co se týká mé osobní stránky, tak jsem za ten rok moc rád. Začal jsem dostávat víc příležitostí a měl jsem i některé zápasy docela vydařené. Jsem rád, že jsem do ligy víc nahlédl. Když mám mluvit o týmovém hledisku, tak se mám docela daří, jsme na čtvrtém místě. Loňský rok můžu hodnotit jenom pozitivně.

Když máme mluvit o vydařených zápasech, tak jedním z nich byl asi zápas v Plzni. Dal jste první ligovou branku a přidal asistenci. Je to tak?

Přesně tak. Byl to asi můj nejpovedenější zápas. Konečně jsem protrhl střeleckou smůlu. Ale i jarní zápas proti Spartě byl docela dobrý, v obou zápasech byla i výborná atmosféra. Hrálo se mi dobře.

Také bychom měli asi zmínit zápasy proti Baníku. Sedm let jste tam působil, navíc v Ostravě hraje váš bratr Jan. Považujete ty zápasy za nejprestižnější?

Tím, že jsem tam působil, tak je to pro mě specifičtější zápas. Mám tam pořád ještě hodně známých. Vždycky když hrajete proti klubu, kde jste působil, tak chcete vyhrát. Navíc tam hraje brácha, takže ta motivace je ještě větší. Co se týká týmového hlediska, tak to beru jako každý jiný ligový zápas.

Jak dělí rodina fandění. Kde se častěji jezdí? Na Baník nebo na Slovácko?

Nejlepší je, když už den dopředu víme sestavu. Podle toho se otec rozhoduje, kam pojede. Když je někdo z nás v základu, tak se jede tam. Zatím mu to vycházelo docela dobře, buď jsem hrál já nebo brácha.

Byly vaše vzájemné zápasy doma o svátcích velké téma?

Jasně. Probírali jsme je s dědou i s taťkou. Rodina si vždycky přeje nejlíp remízu a aby dal každý z nás gól. Na druhou stranu musím říct, že jsme se na hřišti s bráchou až tak často nepotkali.

Jak jste prožil vánoční svátky? Byla nějaká exotická dovolená?

Prožil jsem svátky v klidu s rodinou doma v Prostřední Bečvě. Myslím, že jsem si od fotbalu dostatečně odpočinul. Ta letošní pauza byla o něco kratší. Žádná extra dovolená nebyla. S kamarády jsem si odskočil na kratší výlet do Prahy.

Máte za sebou necelé dva týdny přípravy. Jaká byla?

Náročná, tak jako pokaždé. Ve Slovácku to ani jinak nejde. Ta zimní pauza nebyla až tak dlouhá, člověk z toho úplně nevypadl. První týden jsme měli dvoufázové tréninky. Sobota byla zakončená vzájemným modelovým zápasem. Na druhou stranu musíme říct, že když je příprava náročná, je dobře, člověk z toho těží celé jaro.

Začátek týdne jste měli kondiční testy. Jak pro vás dopadly?

Přesné výsledky ještě nevím. Dává je dohromady kondiční trenér.

Jak moc ovlivnily přípravu velké mrazy začátkem týdne?

Je to nepříjemné, ale žádná změna nebyla. Normálně se jelo podle plánu. Abyste se zahřáli, tak musíte, o to víc běhat (směje se). Věřím, že na soustředění v Turecku nám bude teplo.

Těšíte se?

Hlavně budeme na kvalitních terénech, což bude obrovská výhoda. Určitě to bude lepší jako tady běhat na umělkách. Mám raději jenom lehkou mikinu než tři vrstvy v těchto mrazech.

Kdo bude váš parťák na pokoji?

Nejspíš to bude Martin Kudela, který se vrátil z hostování v Kroměříži a je s námi v přípravě. Byli jsme docela v kontaktu.

Do klubu přišel rakouský útočník Marko Kvasina. Jaká je to posila? Je to konkurence na váš post? Jak se vám jeví na tréninku?

Zatím těch tréninků tolik nebylo, ale každý, kdo přijde, je svým způsobem konkurence. Každým novým hráčem může trenér změnit rozestavení, může mít víc variant do hry. Marko je urostlý, takže si myslím, že to bude podobný typ jako Rigi (Cicilia). Uvidíme, snad nám pomůže a na jaře budeme ještě úspěšnější jak na podzim.

Zdroj: https://slovacky.denik.cz/fotbal-prvni-liga/do-turecka-se-tesim-rika-pavel-juroska-a-hodnoti-uplynuly-rok-20240110.html

Hrál fotbal za Slovácko, byl členem reprezentace do 17 let, ale přitom stíhal i atletické tréninky a závody. A to skvěle. Loni získal Petr Meindlschmid zlatou medaili ve skoku do dálky na Evropském olympijském festivalu mládeže.

V Mariboru skončil větrných 790 centimetrů, regulérní osobní rekord má 781.

Nyní ho čeká první velké seniorské měření, jímž bude 30. ledna v Ostravě mezinárodní mítink Gold Czech Indoor Gala. A to rodák z Uherského Brodu teprve příští týden dosáhne plnoletosti.

„Je to můj první velký závod s muži. Netuším, jak mi to půjde v konkurenci závodníků, kteří mají osobní rekordy o několik decimetrů dál. Každopádně to bude cenná zkušenost. Budu se snažit, abych předvedl co nejlepší výkon,“ říkal na tiskové konferenci talentovaný Petr Meindlschmid, mezi jehož soupeře budou patřit český rekordman Radek Juška, ale i světový dálkař číslo jedna Řek Miltiadis Tentoglou.

Do míče si kopl naposledy minulý rok

Jeho fotbalová kariéra, i když se souběžně s atletickou vyvíjela slibně, je už minulostí. „Atletiku už dělám na sto procent, s fotbalem jsem skončil v listopadu. Nestýská se mi po něm. Do míče jsem si kopl naposledy minulý rok a myslím, že si zahrát nepůjdu hodně dlouho,“ nastínil závodník, který je ze sportovní rodiny a vyzkoušel řadu odvětví.

Loni si na zmíněném Evropském olympijském festivalu při štafetě poranil loket, čímž přišel o start na juniorském mistrovství Evropy. Ovšem během léčení se rozmýšlel, jak to bude s jeho sportovní budoucností.

„Mluvil jsem o tom i s rodiči, a když jsem se uzdravil a přišel v Uherském Hradišti do fotbalové kabiny, necítil jsem se tam dobře jako dřív. I nadšení z tréninků nějak opadlo. Naopak mě to táhlo k atletice a těšil jsem se tam. Nechtěl jsem se do fotbalu nutit, a tak jsem s ním skončil. Psychicky se mi ulevilo. Sice nemám o moc víc času, na dráze jsem každý den, ale mám klid,“ přiznal svěřenec trenéra Jiřího Brázdila.

S přestupem k atletům mu radil i Juška, jehož loni sedmnáctiletý mladík nečekaně porazil na Julisce při Memoriálu Josefa Odložila. „Říkal jsem mu, ať dá fotbalu sbohem, protože má pro dálku velký potenciál. Myslím, že předpoklady brzy naplní,“ vyjádřil se finalista loňského MS v Budapešti, který ostatně také kdysi začínal mezi fotbalisty.

Na hřišti byla jeho předností rychlost

Petr Meindlschmid dokázal několik let úspěšně oba sporty kombinovat. „Ještě na základce to probíhalo tak, že hned ze školy jsem šel trénovat s fotbalisty. Skončilo to kolem půl čtvrté a v ten čas začínal kousek vedle atletický trénink. Z fotbalu jsem byl rozcvičený, a tak se stačilo převléct a jít na druhou fázi,“ vysvětlil.

Fotbalovým trenérům Slovácka jeho ‚atletické zálety‘ zkraje nevadily. „Vlastně až do té doby, než jsem začal fotbal na úkor atletiky omezovat. Dokud jsem stíhal všechny tréninky a zápasy a atletika byla vlastně jen volnočasová aktivita, neměli námitky. Ovšem když přišly cesty na větší závody do ciziny, cítil jsem od nich, že bych si měl vybrat. Při rozvázání smlouvy mi pak řekli, že tušili, že to se mnou tak dopadne,“ přiznal.

Bylo mu naznačeno, že je reprezentant a může to někam dotáhnout. Ale netlačili na něj, nechali to něm. Mladík pak ani příliš nezvažoval, že průměrný ligový fotbalista je na tom finančně líp než špičkový atlet. „Vycházel jsem spíš z toho, kde se cítím líp. Fotbal mě už tolik nenaplňoval a nechtěl jsem ho hrát jen kvůli penzům,“ poznamenal nadějný dálkař.

Z fotbalu, kde hrál na stoperu, si do atletiky přinesl moment, že chce někoho překonat. „Když někdo usiluje o základní sestavu, musí být na stejném postu lepší. Myslím, že se mi to v atletice může hodit. Jsem bojovný typ a chci být lepší než ostatní. Na hřišti byla mou předností rychlost, jelikož většina zadáků tak není běhavá. Díky tomu jsem vyčníval. Na druhou stranu mi někdy balon u nohy překážel. Nebyl jsem technický typ,“ culil se.

Jednou by chtěl překonat Radka Jušku

Rozhodování probíhalo i podle toho toho, jestli dát přednost kolektivnímu nebo individuálnímu sportu. „Nebylo jednoduché postavit to na stejnou úroveň. Nakonec jsem si to v hlavě srovnal. Uvědomil jsem si, že když něco pokazím na trávníku, odnese to celá jedenáctka. Mrzelo by mě to víc, než kdybych to zvoral jen sobě. V atletice si za chybu mohu jen sám. Vyhrála u mě i z tohoto hlediska,“ přiznal.

Jedna věc ho trochu trápí. „Chodil jsem místo školy na přípravu s jedním trenérem, abych si zlepšil techniku. Scházeli jsme se jednou týdně a navíc v jeho volném čase. Z mého rozhodnutí byl pak zklamaný a mě to také mrzí. Snažil se mi pomoci a nakonec mu nevyšlo, aby ze mě udělal fotbalistu… Ostatní to však přijali bez problémů.“

V Ostravě se bude jako nejmladší ze startujících rozkoukávat a sledovat řeckého šampiona. „Budu se od něj snažit něco pochytit z rozcvičení, ale při závodě se soustředím jen sebe,“ pokračoval Meindlschmid a netajil se tím, že by ho potěšilo, kdyby se mu na Zlatém mítinku povedlo překonat osobní rekord. „Vždycky se chci posunout. Bylo by krásné, kdyby rekord padl v Ostravě.“

Má i další cíle. „Nejbližší je dostat se v létě juniorské mistrovství světa do Peru a tam se probojovat do užšího finále. A ten dlouhodobější je skákat osm metrů a překnovat Radka Jušku.“

Zdroj: https://www.denik.cz/atletika/meindlschmid-atletika-fotbal-dalka-skok-daleky-reprezentace.html

Přišel, viděl a za necelých 13 minut nastřílel hattrick. Záložník Lukáš Buchvaldek naplnil definici dokonalého žolíka a postrčil Duklu ke vstupence do čtvrtfinále fotbalového MOL Cupu.

„To on nám zajistil postup,“ chválil trenér Petr Rada po osmifinálové výhře 3:1 nad Vyškovem.

Když šel v 61. minutě na plac, kouč mu nařídil: „Dej gól.“ Buchvaldek ho poslechl hned třikrát a vykouzlil pro Duklu sladký obrat. Dejvický tým s lídrem druhé ligy doma na Julisce po první půli prohrával, ovšem díky rozjetému náhradníkovi nakonec slavil postup.

„Sešlo se to krásně. První dotyk, gól. Druhý dotyk, faul. Třetí dotyk, gól z přímáku. Čtvrtý dotyk, penalta a další gól,“ s úsměvem vyprávěl Buchvaldek.

Byl v laufu, věřil si i na penaltu. „Jen jsme na sebe mrkli s Markem Červenkou a on kývl hlavou. Pochopil, že si jdu pro hattrick, chtěl bych mu poděkovat,“ vzkázal Buchvaldek.

Na podzim přitom hrál spíš v béčku a ve druhé lize stihl zatím jen dvě minuty. Ovšem pohár mu sedí, trefil se i minule na Slovácku (4:3). „Už tam hrál dobře a teď si ještě víc zvedl sebevědomí. Měl dlouhé zranění a tréninkové manko, rozhodně tu není na ocet,“ vykládal trenér Rada. „Lukáš má stejnou pozornost jako ostatních 25 hráčů, každý je na stejné úrovni.“

Dukla znovu potvrdila, že má našlápnuto k nejlepší sezoně od sestupu z první ligy v roce 2019. Ve druhé lize je druhá o bod za vedoucím Vyškovem a vyhlíží jarní čtvrtfinále poháru. „Rozhodně zažíváme lepší podzim než loni: vyhlásil jsem, že se chceme poprat o postup, místo toho jsme hráli o záchranu,“ připomněl Rada.

„Už na jaře přišlo zlepšení a teď chceme minimálně do baráže. Ať si každý říká, co chce, Dukla by se měla pokusit o postup,“ zdůraznil Rada. „Povedl se nám další malý postup v poháru a na jaře chceme udělat ještě jeden velký do první ligy.“

Zdroj: https://www.sport.cz/clanek/fotbal-z-becka-k-poharovemu-hattricku-supernahradnik-poslal-duklu-do-ctvrtfinale-5015789#utm_content=ribbonnews&utm_term=dukla&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Není reprezentantem, nehraje o titul. Naopak působí v klubu, který bude rád, když se v klidu zachrání.

A přece je Daniel Horák z Hradce Králové spolu s Tomášem Wiesnerem aktuálně nejproduktivnějším (wing)bekem soutěže a možná i jejím nejpříjemnějším překvapením. Ve třiadvaceti letech, ve své první pořádné prvoligové sezoně. „Takhle jsem si to nepředstavoval ani v nejkrásnějším snu,“ povídá spokojeně levý obránce, jehož nový trenér Václav Kotal dokonale zná.

Václav Pilař s Ladislavem Krejčím jsou hlavními tvářemi moderní éry Hradce Králové na novém stadionu a nejznámějšími letními posilami klubu. Lukáš Čmelík, Ondřej Šašinka a David Heidenreich už v lize taky jméno mají.

To se ještě před pár týdny nedalo říci o Danielu Horákovi, jenž se na východ Čech v tichosti vrátil po čtyřech letech ve Spartě.

Právě levý bek je ale v současnosti nejvýraznějším „votrokem“, minimálně číselně. Se třemi góly a jednou asistencí vede nejen týmovou produktivitu, ale i tu mezi obránci napříč celou F:L.

„Sám nevím, čím to je,“ usmívá se rodák z Poběžovic u Holic. „Padá mi to tam, jsem hrozně rád. Tři střely na branku, tři góly – jen ať to takhle pokračuje dál,“ přeje si.

Nejen on, ale všichni v parádní aréně. Všechny trefy si totiž Horák připsal tam a hned dvě – proti Jablonci (1:0) a Českým Budějovicím (5:1) – byly přímo vítězné. Tudíž šestibodové.

„V útočné fázi to dobře rozšiřoval, býval volný. Dostávali jsme se přes něj dopředu,“ chválil kouč Václav Kotal svěřence, jenž mu brankou zařídil nádherný návrat do známého prostředí.

„Dan využil poznatků o problémech krajních hráčů Jablonce směrem dozadu. Rozhodl, tah vyšel skvěle. Je to povzbuzení pro kluky, že jim určitě neradíme špatně. Když budou pokračovat, úspěchy se dostaví,“ dodal.

Co se konkrétně Horáka týče, předpoklad pozitivního trendu je vysoce pravděpodobný. Jemu osobně se dařilo už pod předchůdcem Jozefem Weberem, nicméně s téměř o padesát let starším trenérem má výjimečný vztah.

„Asi trochu speciální je,“ uznává velký fanoušek Chelsea.

Proč? Kotal zná Horáka již od společného působení v reprezentační sedmnáctce. To už měl šikovný levák jasno, že dá přednost fotbalu před neméně oblíbeným tenisem – a dobře udělal. Gól proti Maltě či starty proti Anglii nebo Německu byly jen začátkem jejich kooperace.

To hlavní přišlo v devatenácti. Horák začal nakukovat do druholigového královéhradeckého áčka, které vedl Zdenko Frťala, když se mu ozval Kotal. Precizní stratég ukončil angažmá ve FAČR u mládežnických nároďáků a stal se šéfem lavičky Sparty B.

„Nechceš jít k nám?“ zeptal se. A za měsíc byl hráč v Praze na přestup.

Sbíral zkušenosti v ČFL, občas si zatrénoval s elitním výběrem Václava Jílka. Když třetiligové rezervě sezona kvůli covidu skončila, šancí o úroveň výš přibylo. Na zimním soustředění ve Španělsku debutoval proti domácí Marbelle, byť ve vypůjčených kopačkách Adama Karabce, protože kufr s ním nepřiletěl. A pod zaskakujícím asistentem Jiřím Saňákem, protože Jílek byl nemocný.

V červnu 2020, to už Kotal v áčku vystřídal odvolaného Jílka, pak přišla premiéra i v nejvyšší lize. Horák v Plzni o poločasové pauze vystřídal Adama Hložka a sám sobě i sparťanské rodině splnil sen. Sice si ji moc nepamatuje, protože po tvrdém souboji s Radimem Řezníkem dohrával duel s otřesem mozku, ale statistiky první a poslední soutěžní start za Spartu evidují.

Místo dalších kolonek však následovala hostování v Jihlavě a Pohroní, minulý ročník strávil ve F:NL zpátky v letenském béčku. Střídal pozici beka se záložníkem, v závěru sezony nosil i kapitánskou pásku, než se rozhodl pro comeback domů.

A dál už kariérní progres znáte.

„Víte co, já jsem v hodnocení hráčů dost přísný...“ směje se Kotal a nejdříve se umně vyhýbá dotazu iSport.cz na současnou Horákovu výkonnost a především potenciál.

Co si budeme povídat, levonohých šikulů je tak málo, že jsou okamžitě v merku ambiciózních celků. Tuzemských i zahraničních.

Pak se ale kouč přece jen rozpovídá. „Hra má dvě fáze: útočnou a obrannou. Dan je schopný, má dobrý centr, dává góly. Trošku problémy má naopak s postavením při obranné fázi. Klidně může stát vedle stopera, ale nesmí za sebe pustit hráče, protože náběhy za stopera jsou vždycky strašně nebezpečné. Stoper totiž vždycky hlídá situaci před sebou. Takže sice jakoby hlídáte vzduch, ale má to opodstatnění. Když hrál Dan v prvním poločase před lavičkou, neustále jsem na něj volal, aby hrál pořád zevnitř. Uvědomoval si to.“

Ano, v tomhle to má Horák oproti ostatním jednodušší. Snad až na Václava Pilaře. Že poprvé nastoupil v obranné čtyřce místo předešlému postu na kraji záložní řady v systému se třemi stopery? Žádný problém.

„Vím, co od něj čekat. A on ví, co čekat ode mě. Jeho taktika se moc nezměnila za dobu, co jsme se neviděli. Dostávali jsme hodně gólů, defenziva byla hlavní téma,“ přiznává zadák.

Věřte, že pod Kotalem budou na „Malšáku“ v tomhle stylu pokračovat i nadále. A to je pro Horáka, kvalitního technika s nadstandardním čtením hry, výborná zpráva. Coby univerzální borec s vyváženou obrannou i útočnou fází může být pro velkokluby tuze zajímavým zbožím.

Klidně znovu i pro Spartu, kde by se jednou třeba mohl vyměnit s Jaroslavem Zeleným, dalším plejerem, který zná detailně nejen Hradec Králové, ale i sedmdesátiletého kapelníka.

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2023-24/437200/horak-z-hradce-do-sparty-a-zpet-kotalovo-dite-a-nejproduktivnejsi-bek.html