Šestadvacetiletý fotbalista Sigmy Olomouc Václav Jemelka odehrál v neděli proti Karviné svůj 100. ligový zápas. Všechny zapsal v dresu Hanáků a na tohle jubileum bude vzpomínat rád. Jeho tým totiž vyhrál 2:0, navíc víkendové kolo bylo věnováno otcům a také Jemelkův táta svého syna sledoval z tribuny Androva Stadionu. Momentálně už však ryšavý stoper myslí na další metu, kterou je dvoustovka. "Jako sběratel dresů se ale těším na ten svůj s tou stovkou," usmíval se Jemelka v rozhovoru pro Deník, fotbalista, který má na kontě šest ligových branek.
Máte za sebou 100. ligový zápas, co na to říkáte?
Je to hezké jubileum, už bych na tuhle metu dosáhl minulou sezonu a teď bych měl nějakých 120 startů. Jako sběratel dresů se těším na ten svůj s tou stovkou.
U toho bych se pozastavil, říkáte, jako sběratel dresů, jaké už máte ve sbírce?
Sbírám hlavně své bývalé spoluhráče, kteří hrají v jiných klubech. Mám Martina Sladkého, Kalviho (Lukáše Kalvacha, pozn. red.) či Uroše Radakoviče ze Sparty. Na výměnu jsme domluveni s Vencou Pilařem, ale zatím se nám to nepovedlo, protože když jsme hráli s Jabloncem, tak se nemohly dresy měnit, kvůli tomu, že je Čína nedodávala. Také bych si chtěl vyměnit dres s Mandym (Alešem Mandousem, pozn. red.).
Z Belgie jste si nějaký suvenýr dovezl?
To jsem získal Chorase (Tomáše Chorého, pozn. red.) a Nmecha, který hraje za Wolfsburg a předtím byl v Anderlechtu. Nechal jsem si také na památku vlastní domácí i venkovní dres Leuvenu. Kromě toho mám doma ještě André Silvu ze Sevilly, když v Olomouci hrál Evropskou ligu a také dres z Kairatu Almaty.
Jak to bylo s výměnou dresů v Belgii?
Horší, protože ze začátku jsme měli zákaz měnit dresy kvůli koronaviru a jako hráči jsme se nemohli ani potkávat. Opatření byla hodně striktní. Ale třeba s Chorasem jsme si ho vyměnili v útrobách stadionu, kde jsme se potkali, protože jsme proti sobě ani nenastoupili, jelikož byl Choras v tu dobu zraněný. S Nmechou už to bylo volnější. Dres jsme si vyměnili na hřišti. Chtěl jsem ho hodně, dost se mi líbí.
Kde všechny dresy máte?
V krabici. Ještě k tomu mám také nějaké šály. Třeba když jsme byli v Portugalsku, tak jsem si dovezl šálu ze všech top klubů, jako jsou Sporting, Benfica, Porto. Rád sbírám tady ty suvenýry a mám jich už dost. Těším se až se mi zase rozroste sbírka. Kromě toho sbírám také dresy týmů NHL, kterých mám asi deset.
Zpět k vašemu jubileu. Jak jste utkání vnímal?
Tím, že to byl stý start, tak jsem hrozně nechtěl prohrát, protože by se na to vzpomínalo blbě. Navíc se hrálo s Karvinou a byl to hodně důležitý zápas, takže jsme všichni chtěli vyhrát, kladli jsme na to důraz a jsem rád, že se to zvládlo. Navíc s nulou vzadu. Všechno se vydařilo na jedničku. Ještě mi kluci předpovídali gól, ale to už jsem nezvládl.
Budete si tohle utkání pamatovat do konce života?
Myslím si, že ne. Teď z toho mám radost, že to byl 100. start, ale věřím, že přijde ještě třeba nějaká dvoustovka nebo tak. Nemyslím si, že by to byl zápas, který by mi úplně utkvěl v paměti. Asi si budu pamatovat, že to bylo s Karvinou, ale možná ani ne výsledek nebo nějaké podrobnosti. Jsou jiné zápasy, na které se vzpomíná.
Do ligy jste nakoukl až ve dvaadvaceti, napadlo vás v té době, že dosáhnete na stovku?
Když jsem v lize začínal, tak jsem si počítal každý start a říkal jsem si třeba, že už mám deset odehraných zápasů a bylo by hezké to posunout na dvacet a podobně. Zvyšoval jsem to a teď, když mám stovku, tak mám myšlenky, že bych dvě stě duelů mohl odehrát. Uvidíme, jestli to bude možné, protože se může stát, že někam odejdu, ale také se může stát, že všechny zápasy odehraji v Sigmě.
Kolo bylo navíc věnováno otcům v projektu "Díky, táto". Váš otec byl na zápase?
Táta pravidelně jezdí na každé utkání a jsem rád, že u toho mohl být. Společně s mojí manželkou nevynechali zápas, pokud nebyli nemocní nebo tak. Táta má jako divák mých zápasů na kontě určitě nejvíc a jsou s manželkou moji nejvěrnější fanoušci.
Zavzpomínáte, jak vás táta podporoval v mládí?
Když mohl, tak nevynechal žádný můj zápas. Ještě v Uničově se mnou jezdil vždycky na každé utkání autobusem. Když jsem přišel do Sigmy, tak už nemohl jezdit s námi, ale na domácí zápasy chodil ve většině případů. Co hraji na ligu, tak byl taky snad na všech domácích duelech a jsem rád, že tam v něm mám takovou podporu.
Jak celkově hodnotíte dosavadní sezonu?
Měli jsme dobrý začátek, i když jsme na Spartě první kolo prohráli, tak výkon byl dobrý. Celkově jsme dávali góly, ale potom se to zadrhlo a přestalo se nám dařit střelecky a strádali jsme i výsledkově. Také remízy, které jsme uhrály, byly ztracené body. Doufám, že výhrou s Karvinou najedeme zase na vítěznou vlnu a budeme získávat body. Máme tým na to, abychom hráli v první šestce, i když dohnat první čtyři týmy, bude extrémně těžké, protože neustále sbírají spoustu bodů.
Cílem je tedy postup do evropských pohárů?
Evropa je cíl. Už jsme si to jednou zažili a chtěli bychom znovu. Přilákali bychom fanoušky. Za tu dobu, co jsme to nehráli, tak tady byla ta nejnižší skupina v nadstavbě a nebylo to dobré. Teď se to nastartovalo a Evropa by byla skvělá. Máme stále dvě cesty, jak se do ní dostat - přes ligu i pohár.
Vy jste do sezony vstoupil zraněný. Cítíte se už ve formě, v jaké jste byl před ním?
Abych pravdu řekl, tak úplně ne. Před zraněním v Belgii jsem měl lepší formu. Ještě si úplně nemyslím, že bych předváděl to, co minulou sezonu. Ty čtyři měsíce, které jsem byl mimo, jdou znát a tím, že jsem vynechal celou přípravu, tak mi to trošku chybí. Navíc dohánět manko v sezoně není jednoduché, ještě když tam byly vložené pohárové zápasy.
V čem konkrétně cítíte nedostatky?
Tak komplexně, chybí mi nějaká herní pohoda. Když jsme se s manažerem dívali na data, tak jsem trošku zpomalil, což je ale normální, protože jsem čtyři měsíce nedělal vůbec nic. Jenom jsem posiloval. Chtěl bych to všechno dohnat a věřím, že to co nejdřív přijde.
Máte za sebou sto zápasů, je vám 26 let. Cítíte se už jako zkušený borec?
Asi už bych měl být nějakým lídrem. I trenéři to po mně chtějí. Už nejsem mladíček, mám zkušenosti z reprezentace, ze zahraničí, takže už bych měl být v roli zkušeného hráče, ale pořád si myslím, že na velké zkušenosti, které má například Roman Hubník, mám ještě čas.
Máte kolem sebe dva zkušené stopery - Romana Hubníka s Vítem Benešem. Jak probíhá vaše komunikace?
Roman Hubník se do nás snaží hodně dát to, co získal v zahraničí, reprezentaci, Spartě i Plzni, takže má velké slovo v kabině. Všichni ho berou, vnímají, co říká a má to velkou váhu. Když rozebíráme video, tak sedíme vedle sebe a řešíme, co jsme udělali špatně, co by mohlo být lepší. Když byl teď Roman zraněný, chodil za mnou o poločase a říkal, co by se dalo zlepšit. Komunikaci máme na vysoké úrovni a můžu se od něj jenom učit. Ale není to tak, že bych se snažil dělat úplně všechno podle něj. Snažím se být svůj a mám na to také vlastní pohled. Nesmírně si ale vážím toho, že s ním můžu takhle spolupracovat.
Dostal jste se také do role, kdy jste vy radil jemu?
Ne, že bych mu radil, ale když si vyříkáváme nějaké věci, řeknu mu svůj názor a Roman není takový, že by se urazil. Jak já beru výtky od něj, tak stejně on to bere ode mě.
Předplatitelům zobrazujeme méně reklamy a nabízíme jim více čtení. V říjnu navíc k vybraným předplatným zdarma e-průvodce Zázračné Česko.
Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/fotbal-prvni-liga/jemelka-ma-100-startu-zpocatku-jsem-pocital-kazdy-zapas-uz-bych-mel-byt-lidr-202.html
