Aktuality

Kruciální bitvu, bez přehánění o fotbalový život, svedou v neděli Pardubice s Brnem. Trumfem Východočechů by měl být v ostrém duelu mladý muž, který fotbalově povyrostl ve Zbrojovce: Dominik Janošek.

Na začátku jara zaujal svými raketami země šibenice, střílel góly do galerie. Za posledních sedm kol se však prosadil jen jednou, zapadl tak do zásadního pardubického martyria: tým je sice chválen za poutavou hru, jenže neskóruje, tudíž neboduje, a proto se pere o záchranu.

„Žere mě to hodně. V Teplicích jsme ve všech statistikách lepší, hrajeme, ale odjedeme s prázdnou,“ zoufá si Janošek. Přijde mi, že v sobě nemáme takovou tu drzost, dravost, abychom dávali góly, chybí nám třeba krok nebo dva. Vím, že když to zlepšíme, tak se zachráníme.“

Bude to už proti Brnu? Máte na něj pifku? V mužích jste si za něj zahrál jen čtyřikrát.

„Byl jsem tam od čtrnáctky, jsem považovaný za odchovance. Všichni to tak berou, tak já taky. (usmívá se) K Brnu mám pořád velký vztah, ale v týmu je už jen Jakub Šural. Je mi líto, že druhé největší město v republice pořád pendluje mezi první a druhou ligou.“

Najdete důvody?

„Přijde mi, že je kádr na každou sezonu jiný, prostě není stabilizovaný. Tentokrát měli výborný vstup do ligy, ale pak šli zase dolů.“

Překvapilo vás to?

„Ne, protože ty zápasy sleduju. Většinou šlo o ubojované tři body, navíc byli v laufu Řezníček se Ševčíkem. Tušil jsem to a trochu doufal kvůli Pardubicím.“

Je hlavním důvodem úpadku ztráta formy Michala Ševčíka?

„Musím říct, že ho vůbec neznám, vlastně ani z mládeže si ho nevybavuju. Je to fakt výbornej hráč, ale roli může hrát i to, že má jistý přestup do Sparty. Buď mu to stouplo do hlavy, nebo jen prostě vypadl z formy.“

Proč jste vlastně v osmnácti odešel?

„Končila mi smlouva a Brno mi nějakou nabídlo… Prostě jsme se nedohodli na podmínkách a Slovácko o mě mělo dlouho zájem, výborně jsme se znali s trenérem Kordulou. Upřímně si to ani moc nepamatuju, zdálo se mi, že mě pustili v pohodě.“

Nějaká zlá krev tam byla, ne?

„Spíš to řešil táta s panem majitelem Bartoňkem. Ten mě trochu přemlouval, ale my jsme se rozhodli pro Slovácko - a byl to dobrý krok.“

Proč?

„V Brně jsem neviděl pro sebe dobrou budoucnost, protože tam byl trenér Pivarník, který sázel spíš na zkušené hráče. Ve Slovácku jsem měl jistotu, že mě pan Kordula bude rozvíjet hráčsky, takticky, všeobecně. Všechno hrálo pro odchod.“

Je pravda, že jste bleskově vlétl do sestavy.

„Bylo domluvené, že zůstanu na přípravu. Kdyby se nepovedla, šel bych někam na hostování. Jenže pak se zranil Veliče Šumulikoski, já jsem nastoupil a už jsem ho tam nepustil. (usmívá se)“

Vybojoval jste si přestup do Plzně, ale tam se nikdy neprosadil. Po sérii hostování jste vloni přestoupil do Pardubic. Chtěl už jste mít domov?

„Často jsem chodil na půl roku bez opce, jen v Baníku jsem ji měl, ale tam to nevyšlo. V Česku to tak funguje, dává se přednost kmenovým hráčům. To byl hlavní důvod, proč jsem chtěl jít do Pardubic na tvrdo. To byla moje jediná podmínka. Chci někam patřit, ne pořád pendlovat. Být v pohodě v hlavě. V klubu o mě měli zájem a jsou tady fakt skvělí lidi.“

Musel jste hodně finančně slevit, že?

„Jo, tak to se dalo čekat, když přestupujete z Plzně do Pardubic. (směje se) Ale na to jsem se nedíval, furt jsem mladý hráč. Chci něco dokázat, bral jsem sportovní stránku, ne finanční.“

Můžete prozradit pokles aspoň řádově?

„Ne, spíš ne. Ale bylo to dost.“

Změnil jste nejen smlouvu ale i post. Posunul jste se z defenzivního záložník, takzvané šestky výš. Byl to dobrý krok?

„Než přišel pan Kováč, tak jsem byl takový hráč, že jsem musel mít pořád míč na noze. Jinak je všechno špatně. Trenér přišel s tím, že mě posune, že mám skvělou střelu a potřebuje, abych byl nebezpečný soupeřově bráně, ne naší.“

To se vám stávalo?

„Už tolik ne, už mám nějaké ligové starty. Ale dřív jsem udělal fatální ztrátu, dostali jsme gól. Navíc jsem měl vždycky spíš útočné choutky než obranné.“

Kouč vás také nutí, abyste nehrál na stranách, že?

„Je to tak. Tam máte víc prostoru, víc míč.“

 Jenže je to takový veteránský fotbal, který nebolí.

„(směje se) Přesně tak, odtamtud gól nedám. Trenér mi to hodně vyčítá, snaží se mě udržet na ose hřiště. Chce to do mě dostat, věřím, že se mu to povedlo a bude to pokračovat.“

Radoslav Kováč: Konečně má body

„Dominik udělal obrovský progres, konečně má čísla, osm gólů je důkaz. Dřív hodně odskakoval pro každý míč, vlastně až ke střídačkám, málo držel prostor. Ono to hezky vypadalo, ale nebylo to efektivní. Chceme po něm, aby se dostal na osu a mezi řady, aby byl trpělivý, protože pak bude nebezpečný, jeho největší zbraň je střela.

Měl trochu tendence hrát takový pohodlný fotbal, přitom je pracovitý vnímavý, hru miluje. Proto přestoupil do Pardubic, přitom finančně šel výrazně dolů. Jeho potenciál je obrovský, pokud ještě přidá, nebude couvat, naopak bude náročnější a náročnější, co se týče běhání a herní disciplíny, což je pro něj zásadní, tak bude nadstandardní hráč. Vedle střely má i přihrávku, vidění fotbalu. Může se dostat výš.“

Dominik Janošek

Záložník FK Pardubice

Narozen: 13. června 1998 (24 let)

Reprezentace: U19 (1 zápas), U20 (8 zápasů, 1 gól), U21 (16 zápasů, 2 góly).

Liga: 135 zápasů, 10 gólů, 9 asistencí (sezona 2022/23 - 30 zápasů, 8 gólů, 1 asistence).

Kariéra: Mládež - RAFK Rajhrad, Zbrojovka Brno. Dospělí - Zbrojovka Brno (2017 - 18), 1. FC Slovácko (2018 - 2019), Viktoria Plzeň (2019 - 21), Fastav Zlín (2021), Viktoria Plzeň (2021), Baník Ostrava (2022), FK Pardubice (2022 - dosud).

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2022-23/431433/raketak-janosek-na-hristi-nahoru-s-platem-dolu-bylo-to-o-dost-priznal.html

Za takový příspěvek by se nestyděl ani Dani Alves ve vrcholné barcelonské éře pod vedením Pepa Guardioly. Ani kterýkoli jiný špičkový pravý bek. Právě z této pozice zařídil Jan Juroška tři góly Baníku do sítě Brna.

Nejdříve dvakrát posadil centr spoluhráčům přesně na hlavu, pak slabší levačkou vymetl šibenici a po třech letech oslavil premiérovou trefu v ostravském dresu. „Z pohledu čísel asi nejlepší zápas,“ usmíval se třicetiletý obránce. Deník Sport mu udělil devítku.

Trenéři s ním rádi pracují díky poctivosti, zarputilosti a intenzivní běžecké aktivitě. Jan Juroška nic nevypustí, spolehněte se. Proto mu občas prominou horší první dotyk, zbrklost, netaktické vystoupení nebo centr na prvního hráče, někdy na tribunu.

V sobotu nebylo co odpouštět, rodák z Prostřední Bečvy nazul žluté kopačky, a byť nejde o nejnovější model, exceloval v nich. Připsal si nádherný gól a dvě precizní asistence.

Hrát takhle Juroška pořád, neskončil by na podzim ve třetiligovém béčku a neprodlužoval končící smlouvu (do června 2024 s opcí) až letos v únoru, přestože je taky třeba brát v úvahu zdravotní trable, které jeho angažmá v Ostravě provázejí.

Vždyť 38 zápasů a v nich necelých 2400 minut odpovídá spíš jedné sezoně než třem ročníkům. Příchod Pavla Hapala na Bazaly mu kariéru nakopnul. Není tajemstvím, že si sedli.

Hostováním v Liberci dokonce Juroškovu silnou pozici odnesl Gigli Ndefe, do té doby dva roky jasná volba na pravý kraj obrany. Buď Nizozemec, nebo Muhammed Sanneh půjde v létě zřejmě o dům dál.

„Předvedl výborný výkon, ale i v Olomouci hrál dobře. Jeho centry byly vynikající a gól tomu dal tečku,“ chválil kouč, ale nezapomněl dodat, že třicátník z Beskyd zkrátka výkyvy, zejména technického ražení, pravidelně opakuje.

„On to tak má, pak přijde zápas, kdy si to předkopne nebo kopne do autu...“ usmál se Hapal.

Bohužel pro Musu Alliho, jenž ho na své straně absolutně nestíhal, kvůli čemuž vydržel nigerijský křídelník na vítkovickém trávníku pouhých 38 minut, předvedl Juroška právě proti němu zřejmě nejlepší výkon v životě. Měli jste vidět reakce baníkovců po šibenici, jež uzavřela skóre. Někdo se smál, druhý se nevěřícně chytil za tváře a běžel za střelcem, jiný jen tleskal a kroutil hlavou.

Přitom minimálně brankář Zbrojovky Martin Berkovec mohl tušit, co přijde. „Už jsem mu takhle jednou dal gól v přípravě,“ culil se Juroška. „Kluci mě samozřejmě hecují, že je to náhoda, ale úplně si to nemyslím. Dal jsem si dotyk trošku doleva, musel jsem to zaobalit a utáhnout.“

FCB odehrál podobné utkání jako minule v Olomouci. Rovněž se opřel o efektivitu, stoprocentní přístup a nadstandardní kvalitu individualit, mezi které kromě Jurošky patřil Cadu či Srdjan Plavšič. Fanoušky potěšil i návrat Jaroslava Svozila po třinácti měsících, naopak negativem jinak povedeného odpoledne je zranění Jiřího Klímy (kotník) a Davida Lischky (zadní stehenní sval).

Teď už ale ztráta dvou členů základní sestavy realizační tým tolik mrzet nemusí, sedmibodový náskok na barážové Brno (plus faktor vyššího bodového zisku po základní části, který by hrál ve prospěch Slezanů v případě rovnosti) je čtyři kola před koncem i vzhledem k formě luxusní.

„Až si to urveme a bude to jasné, oddechneme si. Je na nás velký tlak, ale věřím, že nás to posílí. Mužstvo dobře zareagovalo a já si myslím, že i záchrana v lize se slaví. Když se podíváme do Německa, nebo i jinam, tak vás to může jen zocelit,“ zakončil Hapal optimisticky.

Protějšek Martin Hašek měl trochu jinou náladu. „Teď je naším úkolem, abychom se mezi sebou nerozje*ali, ale dokázali se dobře připravit na Pardubice,“ podotkl hořce trenér Zbrojovky.

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2022-23/431168/necekany-hrdina-baniku-jury-zahnal-chmury-sanneh-a-ndefe-v-nejistote.html

Samé velké zážitky pro Pavla Jurošku (21). Před čtrnácti dny si poprvé zahrál proti staršímu bratrovi Janovi, obránci Baníku. Teď šel premiérově v lize do základu. Rovnou proti Spartě. A ještě jí dal gól. Nebo nedal?

Jeho střela, která se od břevna odrazila brankáři Matěji Kovářovi do ramena a do sítě, bude evidována jako gólmanův vlastňák. „Rozhodčí říkal, že je můj, ale na Livesportu jsem viděl, že je napsaný jako vlastní. Kluci mě hecovali, ať mi ho uznají a dám do kasy,“ smál se.

Byl tajným trumfem kouče Martina Svědíka, jenž věřil Juroškově rychlosti a nebojácnosti. Mladíka vyslal na Krejčího a spol. a udělal dobře. „Velkou nervozitu jsem nepociťoval, nedával jsem si to do hlavy,“ tvrdil po remíze Pavel Juroška, jenž dostal na hřišti pěkně naloženo.

Několikrát zůstal ležet na trávníku a jeden střet s Dánem Asgarem Sörensenem odnesl lehčím zraněním. „Dostal jsem kolenem do zad,“ líčil. Kvůli tomu musel záhy po přestávce střídat. „Už jsem cítil, že tomu nemůžu dát tolik, co předtím,“ vysvětlil. Sparťanům ubyla velká hrozba, se kterou ve svých plánech nepočítali. „Vždycky jsem tam byl třeba o špetku času dříve a pak mě kopli. Ale to je moje práce,“ popsal záložník s úsměvem. 

Při absenci Michalů Trávníka s Kohútem a slabší formě Seung-Bin Kima se Svědík rozhodl, že zkusí favorizovaného protivníka pozlobit někým, koho v sestavě nečekal. „Roli hrálo i to, že ho Sparta nezná,“ potvrdil trenér Slovácka. „Přišel tam neznámý rychlý hráč, který umí jeden na jednoho. Věděli jsme, že k němu nebudou mít takový respekt jako třeba k Milanovi Petrželovi, kterého si hlídají víc, když se rozběhne. I to byla součást plánu.“

Dravý odchovanec nastoupil společně s Milanem Petrželou pod hrotem Ondřejem Mihálikem a od začátku dával stoperům zabrat. Únik na Matěje Kováře ještě neproměnil, gólman mini souboj vyhrál. „Střílel jsem už trošku z pádu,“ líčil. „Vytáhl tam ruku, škoda, že to chytil,“ litoval. 

Jenže pak strčil nohu do Mihálikova perfektního centru a s pomocí štěstí zavěsil. Přitom měl do soboty na svém kontě v ročníku nicotných 48 minut, vždy jako střídající hráč do závěru.

Jeho pozice ovšem na jaře posiluje, už se může řadit mezi členy užšího kádru. Od středy věděl, že to proti Spartě rozbalí od první minuty. „Bolí, když vedete 1:0, zápas schyluje ke konci a vy dostanete gól z penalty, která spíš nebyla,“ vrátil se k nařízenému pokutovému kopu za (ne)zákrok Vlasije Siňavského na Lukáše Haraslína.

Trenér Svědík po zápase vykládal, že bylo potřeba trošku promluvit „salámistovi“ Juroškovi do duše. „Minule po Teplicích dostal pucung. Asi pro něj pak bylo i překvapení, že šel do základu. Řešily se věci ohledně mládí a nošení věcí,“ nastínil. O co přesně šlo? „Byla tam nějaká komplikace ode mě i ostatních mladých hráčů. Spíš trošku nedorozumění. Vyříkali jsme si to a jedeme dál,“ reagoval slovácký objev.

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-1-liga-rocnik-2022-23/430525/velka-premiera-jurosky-po-pucungu-hrozba-pro-spartu-bude-platit-za-gol.html

Splnili si dávný sen a dojatému tátovi přání. Sourozenci Jan a Pavel Juroškovi z Prostřední Bečvy na Valašsku proti sobě poprvé nastoupili v nejvyšší české fotbalové soutěži.

I když si pyšní rodiče na tribuně přáli remízu 1:1 a gól pro oba syny, sobotní třaskavý duel 26. kola FORTUNA:LIGY dopadl lépe pro staršího bratra, který pomohl hostům z Ostravy k výhře na Slovácku 1:0.

„Situace nebyla jednoduchá. Body jsme potřebovali trošku víc než soupeř a proto jsem moc rád, že to takto dopadlo,“ oddechl si Jan Juroška.

Bývalý klub porazil od svého odchodu v roce 2020 vůbec poprvé. „Třikrát jsem musel proti Slovácku skousnout porážku. Teď jsem rád, že si body odvážíme domů,“ radoval se devětadvacetiletý krajní bek.

O osm let mladší sourozenec byl poznání zklamanější. „Dneska byl bohužel šťastnější on,“ poznamenal smutně Pavel Juroška.

Jinak na sobotní duel nikdy nezapomene. „Vždycky to byl náš sen zahrát si spolu nebo proti sobě. Předtím nám to nevycházelo. Buď jsem byl na lavičce nebo brácha zraněný. Jsme rádi, že to konečně vyšlo. Nějaké povzbuzení to je, hezčí by ale bylo, kdybychom vyhráli,“ ví dobře dravý křídelník Slovácka.

Nevšední souboj si nenechali ujít ani rodiče, se kterými se bratři po zápase setkali. „Kvůli nim to bylo takové speciální, určitě jsou na nás pyšní,“ ví krajní bek Baníku.

Juroška senior si prý přál remízu a gól obou synů, ani jednoho se nakonec nedočkal, i tak zápas vnitřně prožíval a byl hodně naměkko. „Snad to nebylo naposledy,“ doufá Pavel Juroška.

S bratrem se po utkání vyfotil, ať mají zážitek zdokumentovaný, čím se v budoucnu chlubit vnoučatům. Dresy se stejným číslem si ale nevyměnili.

Číslo zdědil po bratrovi

Paradoxní je, že Pavel Juroška ve Slovácku triko s číslem 24 zdědil právě po starším sourozenci, který po vypršení smlouvy odešel z Uherského Hradiště do Baníku. „Trenér Palinek mi ho přidělil,“ prozradil mladík.

Jan Juroška, který i v Ostravě nosí čtyřiadvacítku, o tom vůbec nevěděl. „Asi se to tak sešlo,“ myslel si.

Ve Slovácku se v jednom týmu nepotkali. Zatímco starší brácha se po příchodu z Dukly vypracoval mezi stabilní hráče a opory, Pavel Juroška, který zamířil ke konkurentovi coby perspektivní dorostenec paradoxně z Baníku, hrával nejprve za dorost a juniorku. Stálým členem kádru je teprve od zimy.

Bratři se na trávníku potkali až v závěrečných dvaceti minutách. Starší Jan hrál od začátku, mladší Pavel střídal Reinberka ve druhé půli. Jelikož oba hráli na opačné straně hřiště, v žádném společném souboji se neobjevili.

„Asi to tak bylo lepší, než kdybychom hráli vyloženě na sebe,“ míní Pavel Juroška. „Jelikož jsem rychlý, měl jsem zkusit něco vymyslet. Než člověk chytí tempo, tak to chvíli trvá, ale myslím, že jsem se do toho po dvou sprintech dostal,“ uvedl mladík ze Slovácka.

Každou minutu, co od trenéra Svědíka na hřišti dostane, chce využít nejen ke svému, ale i týmovému prospěchu. Letos nastoupil už počtvrté, větší porci minut dostal jen v duelu s Hradcem Králové. „Předpokládal jsem a doufal v to, že mě tam trenér dá, takže jsem se na to patřičně nachystal,“ tvrdí.

Vyzvídal u táty

Jinak souboj s bratrem vyloženě neprožíval, byť jsou v téměř každodenním kontaktu a i před sobotním duelem se hecovali. „Ve čtvrtek jsme byli spolu. U táty jsme něco vyzvídali, ale oba jsme se zachovali jako profíci a nic jsme si neřekli. O fotbale jsme se moc nebavili,“ říká Jan Juroška.

Ofenzivní krajní bek měl ze zápasu hlavně kvůli výhře a přerušení dlouhé série dobrý pocit. „Byli jsme soustředění, koncentrovaní, kompaktnější. Působili jsme jako tým. Snad si to přenesme i do dalších těžkých bojů,“ přeje si.

Jediný gól bojovného utkání vstřelil ve 30. minutě albánský stoper Eneo Bitri. „Důležité body, že jsme konečně vstřelili první gól, který nám pomohl. Vedení jsme si pak poctivou defenzivou a dobrým přechodem hlídali. Výborně jsme kopali standardky, měli z nich spoustu šancí. Škoda, že jsme nepřidali druhý gól, takto jsme se strachovali až do konce,“ prohlásil Jan Juroška.

Fotbalisté Baníku se po sérii nezdarů ocitli pod tlakem i palbou kritiky veřejnosti, fanoušků i médií, s nepříjemnou situací se ale vypořádali skvěle, úspěch nečekaně slavili na půdě silného Slovácka.

„Bylo to náročné. Potřebovali jsme tuto vzpruhu, vyhrát nějaký důležitý zápas u těžkého soupeře. O to víc si toho vážíme a teď to budeme chtít potvrdit doma,“ uvedl bývalý hráč Dukly.

Také moravský rival potřebuje po třech ztrátách přidat. Do dalšího duelu je ale daleko, takže si také ligoví fotbalisté mohli užít prodloužený velikonoční víkend, zajít po pomlázce. Bratři Juroškovi ale svátky společně trávit nebudou. „Každý má svůj program. Brácha bude s rodinou,“ ví Pavel Juroška.

Společně se sejdou až po sezoně, v Prostřední Bečvě na Valašsku, odkud pocházejí, mohou zhodnotit skončený ročník i svůj první ligový střet.

Zdroj: https://www.denik.cz/fotbal-prvni-liga/juroskovi-poprve-v-lize-proti-sobe-rodice-jsou-pysni-vi-bratri-s-cislem-24-20230.html